Kršnovo diskuzní fórum
Kršnův svět => Ostatní => Téma založeno: suhotra Listopad 29, 2012, 16:46:10
-
děkuji za tu možnost, že mohu psát místo na lide.cz, sem. Určitě to bude karmicky lepší. Možná to zde i budu používat možná ze začátku k tomu, abych se vyjádřil k tomu na lide.cz . Zkusim to jakoby přenést. K tomu Šrímad Bhágavatamu. Nárada Muni potkal lovce, který lovil zvěř a jedl jí. Nárada Muni z toho lovce nakonec udělal Vaišnavu. Nebylo to tak úplně jednoduché a Nárada Muni použil vynikající taktiku, jak toho dosáhl a v tom příběhu je i vidět, jak se ten lovec i postupně měnil. Jinak mi samozřejmě vadí, že existují lidé, kteří špiní neustále Šrílu Prabhupádu, Iskcon.
-
Jen tak pro srandu králíkum
sem napíšu místo toho, abych psal na fórum Hare Krišna na lide.cz,
protože je to zbytecné a ztráta casu . Každý clovek, jak oddaný tak neoddaný,
když se podívá zpetne do historie tohoto fóra, tak pochopí, že se tam vyskytuje
zaprvé predevším sluníckosmíšek, který v podstate blábolí už asi dva nebo tri roky to samé.
Já vím, že je asi blázen, který se nazouvá predvším jenom teoreticky nejenom do Hare Krišna,
ale i do jiných místností zabývajících se Bohem, jako do Krestanských fór, Muslimských fór atd. .
Jeví se jako totální ateista a šílenec, který když nemá práci, tak evidentne nemá na práci nic jiného,
než teoreticky blábolit na fórech lide.cz . To je jeden prípad. Další prípad je roraman,
který píše taky nesmysly a napríklad píše, že on je utama adhikárí,
obhajuje maso a píše o Prabhupádovy mnoho nesmyslu vcetne toho,
že byl na úrovni maximálne kaništa adhikárí, a navíc, roraman obhauje maso a
píše mnoho jiných nesmyslu. Jeden z dukazu, že píše nesmysly je ten,
že se vubec neodkazuje na šástry. A poslední prípad je vrindavan das z tazvaného back to prabhupád,
o kterém samozrejme všichni bonafide oddaní vedí, že back to prabhupád je další nesmysl.
Na vrindavan dásovi se dá ješte jakžtakž ocenit, že používá písma, ovšem samozrejme mužeme videt,
že pomlouvá iskcon a ruzné osoby v iskconu a sám to má samozrejme bud pomatené úplne,
anebo tak jakoby napul. Takže v podstate doporucuji, že na tomto fóru, cokoli,
co tam není podloženo šástrou je vetšinou naprostý blábol nebo názor
cili mentální spekulace neboli nesmyl. Všimnete si,
že se tam za tri roky nebo za ctyri roky vubec nikam nepohlo :-) .
Místo toho doporucuji sledovat Mayapur.tv . Zajímalo by mne,
co by napsali výše zmínení nick lide neboli anonymové neboli chatoví a fórum poseroutkové,
kdyby byli vyzváni a meli by se vyjádrit k jakékoli prednášce,
která je na mayapurtvarchives.com (odkaz na mayapur.tv) .
Nebo k jakékoli živé prednášce, které probíhají každý den na více jak 4rech kanálech denne.
Nebo kdyby byli vyzváni k tomu, aby ukázali svou vlastní prednášku,
a ta by nemusela být ani živá. Jsou to chudáci a ve skutecnosti nejsou ani na úrovni mayavádých,
o kterých se zminují Šríla Prabhupádovy knihy. Hare Krišna :-)
Mimochodem, ceská petice je už asi 20 let stará a už nikoho nezajímá, krome bláznu.
A že by se nedala dohledat bonafide guruparampara je taky nesmysl,
protože se dá dohledat jak v písemné forme, tak i dokonce ve filmové forme.
Toto tvrzení je asi tak stejné jako tvrdit,
že na této planete neexistoval Cajtanaja Mahaprabhu nebo že neexistovala Ganga,
nebo že neexistoval treba GorKišorDásBabají, nebo že neexistoval Rupa Goswámí atd.
Nebo, že neexistoval Vrindávan nebo Navadvíp atd. BonaFide parampara existovala a existuje dále.
asampradája back to prabupádovcu to mimochodem není :-) .
Hare Krišna :-) A ješte neco, je docela zajímavé, když se dva nebo tri šílenci baví proti sobe
a používají proti sobe nesmyly jako argumenty nebo bláboly a mentální spekulace :-) . Haré Krišna :-)
-
je tam ještě pár nepřesností. Na lide.cz se to postupně maže, takže se moc velká historie dohledat nedá. A ještě jsem nenapsal, že roraman si hraje na Gurua a znalce Indie, Véd a prý Iskconu, přeložil vlastní BhagavadGítu, pomlouvá Iskcon, pomlouvá Šrílu Prabhupádu. Smíšek pomlouvá nejen Iskcon, ale i Gaudija Math. Samozřejmě, když se ho zeptám na cokoli konkrétního, tak nic neodepíše, protože nemá ani o čem, protože žádné jiné, ani povrchní informace o jiných organizacích, které například více méně přísně dodržují vegetariánství nemá. Napsat, že je prej 0,5 miliardy Vaišnavů, asi takových lidí, kteří dodržují jeho standard je asi ještě více než 0,5 miliardy. A to, že v Indii existují takzvaní bráhmanové, kteří jedí maso. Další jenom argument pro to, aby si mohl obhajovat vlastní slabost. Védský argument se na toto dá použít, že Vaišnava je dokonce na vyšší úrovni než bráhmana. Ale standart člověka, který jí maso, kteréhokoli, je opravdu směšný. I kšatrija je schopen žít bez masa. A ještě poslední védský argumet lze použít, že dokonce i védy mohou člověku natolik zamotat hlavu, že pak bude psát to, co píše roraman, tudíž bude používat védy pro jedení masa, alkoholu, sexu a hazardování s penězi a snažit se dělat ze sebe Gurua se standartem Gurua, který jí maso :-) .
-
Hare Krišna suhotra, děkujeme za důvěru a budeme se snažit rozvíjet s Tebou Tvůj projekt diskutování o Krišnovo příbězích a věz že z tohoto důvodu bylo toto fórum založeno.
Pokud by jsi měl zájem detailně prodiskutovat spuštění Tvého projektu, máme zde odborníka, který nám toto fórum založil a nadále udržuje v činnosti a jeho jméno je Nikdo. Myslím že se na něho můžeš kdykoliv obrátit a když to půjde určitě Ti rád pomůže, měj se krásně služebně Kírtanananda dás. ;)
-
Hare Kršna, rozumím,
dávám sem něco ze Šrímad Bhágavatamu
http://vedabase.com/cs/sb/7/6
KAPITOLA ŠESTÁ: Prahlāda učí své démonské spolužáky
Tato kapitola líčí, jak Prahlāda Mahārāja poučoval své spolužáky. Když promlouval ke svým přátelům, kteří byli všichni syny démonů, zdůraznil, že každá živá bytost — a zvláště člověk — se musí od samého začátku života zajímat o duchovní realizaci. Lidi je třeba v jejich dětství učit, že Nejvyšší Osobnost Božství je Božstvem, které by měli uctívat všichni. Člověk by se neměl příliš zajímat o hmotný požitek; měl by být naopak spokojený s jakýmkoliv hmotným ziskem, který přijde bez velkého úsilí, a jelikož je život velice krátký, využívat každého okamžiku k duchovnímu rozvoji. Někdo může uvažovat: “Na začátku života užívejme hmotných radostí a ve stáří můžeme rozvinout vědomí Kṛṣṇy.” Tyto materialistické myšlenky jsou k ničemu — ve stáří nelze nikoho učit duchovnímu způsobu života. Od samého začátku života by se měl každý věnovat oddané službě (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); to je povinnost všech živých bytostí. Hmotné vzdělání je znečištěné třemi kvalitami přírody, ale duchovní vzdělání, jehož je ve společnosti opravdu zapotřebí, je transcendentální. Prahlāda Mahārāja vyjevil tajemství toho, jak nabyl poznání od Nārady Muniho. Prahlāda patří k učednické posloupnosti (parampaře), a ten, kdo se uchýlí k jeho lotosovým nohám, bude schopen poznat charakter duchovního života. K tomu nejsou zapotřebí žádné hmotné předpoklady.
Když Prahlādovi spolužáci vyslechli jeho slova, ptali se ho, jak je možné, že je tak učený a pokročilý. Tím tato kapitola končí.
SB 7.6.1 — Prahlāda Mahārāja řekl: Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samého začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.
SB 7.6.2 — Lidské tělo skýtá příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Každá živá bytost — a zvláště člověk — se proto musí věnovat oddané službě lotosovým nohám Pána Viṣṇua. Tato oddaná služba je přirozená, protože Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tou nejmilovanější osobou, vládcem duše a příznivcem všech ostatních živých bytostí.
SB 7.6.3 — Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku smyslových objektů s tělem lze obdržet v jakékoliv formě života, podle našich dřívějších plodonosných činností. Přichází samo, stejně jako neštěstí, aniž bychom o ně usilovali.
SB 7.6.4 — Nikdo by se neměl snažit o pouhé dosažení smyslového požitku či hmotného štěstí pomocí hospodářského rozvoje, neboť výsledkem není nic jiného než ztráta času a energie, žádný skutečný zisk. Zaměří-li člověk své úsilí k vědomí Kṛṣṇy, zaručeně může dosáhnout duchovní úrovně seberealizace. Hospodářský rozvoj takový prospěch nepřinese.
SB 7.6.5 — Ten, kdo je plně schopen rozlišit, co je špatné a co dobré, se proto musí po dobu svého hmotného života (bhavam āśritaḥ) snažit dosáhnout nejvyššího životního cíle, dokud je tělo zdatné a silné a nezačalo chřadnout.
SB 7.6.6 — Každý člověk žije nanejvýš sto let, ale pro toho, kdo nedokáže ovládat své smysly, je polovina těchto let zcela ztracena, neboť v noci dvanáct hodin spí, zahalený nevědomostí. Délka jeho života je tedy pouze padesát let.
SB 7.6.7 — V útlém dětství, kdy je každý zmatený, uplyne člověku deset let. V mládí stráví dalších deset let sportováním a hraním. Takto promarní dvacet let. A ve stáří prožije planě dalších dvacet let, kdy je invalidní a není schopný ani hmotných činností.
SB 7.6.8 — Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.
SB 7.6.9 — Který člověk, jenž nedokáže ovládat své smysly a kvůli tomu příliš lpí na životě v domácnosti, se dokáže osvobodit? Takový hospodář je pevně svázán provazy náklonnosti ke své rodině (manželce, dětem a ostatním příbuzným).
SB 7.6.10 — Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.
SB 7.6.11-13 — Jak se může člověk, který miluje členy své rodiny a neustále chová jejich podoby v srdci, vzdát jejich společnosti? Zvláště manželka je velmi laskavá a soucitná a vždy v ústraní těší svého manžela. Kdo by se dokázal zříci tak drahé a milující ženy? Žvatlání malých dětí je velice příjemné naslouchat a milující otec neustále myslí na jejich sladká slova. Jak by je mohl opustit? Staří rodiče, synové a dcery jsou mu také nesmírně drazí. Dcera je otci zvláště drahá, a když žije v domě svého manžela, otec na ni neustále myslí. Kdo by se zřekl této společnosti? K domácnosti kromě toho patří množství zdobeného nábytku a rovněž zvířata a služebníci. Kdo by se mohl vzdát takového pohodlí? Ulpívající hospodář je jako housenka bource morušového, která upřede kuklu, v níž je pak uvězněná a nemůže se z ní dostat ven. Jen kvůli uspokojení dvou důležitých smyslů — genitálií a jazyka — je člověk spoután hmotným podmíněním. Jak může uniknout?
SB 7.6.14 — Ten, kdo příliš ulpívá, nechápe, že zaopatřováním rodiny promarňuje svůj cenný život. Nechápe také, že se nepostřehnutelně znehodnocuje smysl jeho lidského života, vhodného k poznání Absolutní Pravdy. Velmi důmyslně však dbá na to, aby nepřišel ani o jedinou minci špatným hospodařením. Ulpívající člověk vždy pociťuje utrpení trojího druhu, ale přesto k hmotnému životu nevyvine nechuť.
SB 7.6.15 — Pokud člověk, který příliš lpí na zaopatřování rodiny, nedokáže ovládat své smysly, jeho srdce se topí v plánech na hromadění peněz. I když ví, že ten, kdo si přisvojuje majetek druhých, bude potrestán podle zákona stanoveného vládou a po smrti podle zákonů Yamarāje, nadále kvůli penězům podvádí druhé.
SB 7.6.16 — Moji přátelé, ó synové démonů! V hmotném světě mají i ti, kdo jsou zdánlivě velmi vzdělaní, sklon si myslet: “To je moje a tamto je pro ostatní.” Spoutáni omezeným pojetím rodinného života tak neustále jen zaopatřují své rodiny, přesně jako nevzdělané kočky a psi. Nedokáží přijmout duchovní poznání; místo toho jsou zmateni a přemoženi nevědomostí.
SB 7.6.17-18 — Moji drazí přátelé, ó synové démonů, nikdo z těch, kdo postrádají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, se v žádné době a v žádné zemi nedokázal vysvobodit z pout hmoty. Ti, jimž chybí poznání o Pánu, jsou naopak spoutáni hmotnými zákony. Propadli smyslovému požitku a jejich cílem je žena. Stávají se hračkami v rukách přitažlivých žen. Toto pojetí života je oklamalo a postupně je obklopují děti, vnoučata a pravnoučata. Tak jsou spoutáni hmotnými okovy. Těm, kdo tomuto pojetí života příliš propadli, se říká démoni. I když jste syny démonů, straňte se těchto lidí a přijměte útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Nārāyaṇa, původu všech polobohů, neboť konečným cílem Nārāyaṇových oddaných je vysvobodit se z pout hmotné existence.
SB 7.6.19 — Moji milí synové démonů! Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je původní Nadduší, otcem všech živých bytostí. Žádnému člověku — dítěti ani starci — tedy za žádných okolností nic nebrání v Jeho uspokojení či uctívání. Vztah mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je vždy skutečností, a proto není obtížné Pána potěšit.
SB 7.6.20-23 — Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce, který nikdy nepoklesne a nepodléhá změnám, je přítomný v různých formách života, od nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou například rostliny, až po Brahmu, nejpřednější stvořenou bytost. Je i v rozmanitých hmotných výtvorech a v hmotných prvcích, celkové hmotné energii a kvalitách hmotné přírody (sattva-guṇě, rajo-guṇě a tamo-guṇě), jakož i v neprojevené hmotné přírodě a falešném egu. Přestože je jeden, je přítomný všude. Je také transcendentální Nadduší, příčinou všech příčin, přítomnou jako pozorovatel v srdci každé živé bytosti. Je popisován jako to, co je prostoupené, a jako všeprostupující Nadduše, ale ve skutečnosti Ho popsat nelze. Nemění se a není rozrůzněný a je vnímán jako svrchovaná sac-cid-ānanda (věčnost, poznání a blaženost). Jelikož je zahalený závojem z vnější energie, ateistům se zdá, že neexistuje.
SB 7.6.24 — Proto vás prosím, moji drazí přátelé z rodin démonů, počínejte si tak, aby Nejvyšší Pán, který přesahuje meze hmotného poznání, byl spokojen. Zřekněte se démonské povahy a při svém jednání se nenechte ovlivnit nepřátelstvím či dualitou. Prokazujte milost všem živým bytostem tím, že je budete učit oddané službě. Tak se stanete jejich přejícími přáteli.
SB 7.6.25 — Pro oddané, kteří uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství — příčinu všech příčin a původní zdroj všeho — neexistuje nic nedosažitelného. Pán je studnicí neomezených duchovních vlastností. Jaký má tedy význam, aby se oddaní, kteří jsou transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, řídili principy náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, což jsou výdobytky, kterých lze automaticky dosáhnout pod vlivem hmotných kvalit? My oddaní vždy opěvujeme lotosové nohy Pána, a proto nemusíme žádat o nic z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.
SB 7.6.26 — Náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek jsou ve Védách označeny jako tri-varga, tři cesty k osvobození. Do těchto tří kategorií patří vzdělání a seberealizace, obřady konané podle védských pokynů, logika, věda o zákonu a řádu a různé způsoby zaopatřování živobytí. To jsou vnější oblasti studia Véd, a proto je považuji za hmotné. Odevzdání se lotosovým nohám Pána Viṣṇua však považuji za transcendentální.
SB 7.6.27 — Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž je přejícím přítelem všech živých bytostí, v minulosti vyložil toto transcendentální poznání velkému světci Nāradovi. Bez milosti světce, jako je Nārada, je do tak důvěrného poznání nesmírně obtížné proniknout, ale každý, kdo přijal útočiště u Nāradovy učednické posloupnosti, to může dokázat.
SB 7.6.28 — Prahlāda Mahārāja pokračoval: Toto poznání, které se nazývá bhāgavata-dharma, je veskrze vědecké. Zakládá se na logice a filozofii a je prosté veškerého hmotného znečištění. Obdržel jsem ho od velkého světce Nārady Muniho, který se neustále věnuje oddané službě.
SB 7.6.29-30 — Synové démonů odpověděli: Milý Prahlāde, ani ty, ani my neznáme žádného jiného učitele či duchovního mistra než Ṣaṇḍu a Amarku, Śukrācāryovy syny. Jsme koneckonců děti a oni na nás dohlížejí. Zvláště ty se můžeš stěží stýkat s nějakou velkou osobností, když nikdy neopouštíš palác. Vznešený příteli, vysvětlil bys nám, jak jsi mohl naslouchat Nāradovi? Rozptyl prosím naše pochyby.
-
Jelikož slunickosmisek neustále používá stejnou taktiku 10 let, já mu už odpovídat nebudu.
-
Pokud skromě mohu dát radu pro Nikdo. Nejlepší je opravdu na lide.cz nepsat vůbec. Raději chantovat Hare Krišna Mahamantru, číst Šrímad Bhágavatam, vařit pro Krišnu, obětovat Krišnovi, a poté přijímat Prašádam. Celé toto zkvalitňovat.
-
Oni neustále napadají, a když nemohou napadat konkrétní osoby, tak začnou napadat Šrílu Prabhupádu, jiné Vaišnavy, ISKCON, osoby v Iskconu, když né Iskcon, tak Gaudiya Math ---- nemá to smysl. Bavit se s někým o tom, kdo zná lépe sanskrt, verše z Bhagavad Gíty atd.... , to také nemá smysl.
-
Zdravím, zaprvé tě tu také vítám, ale ač to tu udržuji, tak jen z toho, že neumím říkat ne a na farmě si stále nenašli jiného. To jen říkám, že si jdu tak nějak svojí cestou, která není sice nějak samozvaná, ale jistě se můžeme občas minout v názorech a tak se za to nezlob na mě.
Co tvé kritiky se týče mě se moc nelíbí, nemůžu tedy kritizovat, že kritizuješ neb nezakryji, že to také dělám, ale ta tvá kritika je prostě taková jako, že všichni jste blázni a já to vím jistě. Navíc Robert o sobe prohlašuje, že je madhyama-adhikárí ne uttama, petice je tam jenom 12let a i další věci jsou tam prostě spíše takovým plácnutím do vody, každopádně nechci tě brát tvůj názor, ale za sebe s tím vyjádřením nesouhlasím.
Co tvé citace se týče, doporučuji pro příště takovéto citace dávat do "Cesta ke Kršnovi - Pomocníci na cestě" a můžeš k tomu přihodit také nějaké své slovo. Přeci jen tohle fórum má oproti lidé větší možnosti třídění. V diskuzích "Cesta ke Kršnovi" se to s podkategoriemi má tak, že první jsou na takové vlastní úvahy "Cesta, smysl a cíl", druhé "Pomocníci na cestě" jsou právě na diskuze nad různými zdroji, jako jsou právě třeba i citace a třetí "Střetávání cest" je pro jiné cesty k Bohu. K tomu jak je to tu rozdělené se lze vyjádřit zde (http://forum.farmavilemov.cz/index.php/topic,37.0.html)
Jinak tedy vítej a snad všechno funguje jak má.
-
Tak Haribol, :-)
-
SB 8.1.7
viraktaḥ kāma-bhogeṣu
śatarūpā-patiḥ prabhuḥ
visṛjya rājyaṁ tapase
sabhāryo vanam āviśat
Word for word:
viraktaḥ — without attachment; kāma-bhogeṣu — in sense gratification (in gṛhastha life); śatarūpā-patiḥ — the husband of Śatarūpā, namely Svāyambhuva Manu; prabhuḥ — who was the master or king of the world; visṛjya — after renouncing totally; rājyam — his kingdom; tapase — for practicing austerities; sa-bhāryaḥ — with his wife; vanam — the forest; āviśat — entered.
Translation:
Svāyambhuva Manu, the husband of Śatarūpā, was by nature not at all attached to enjoyment of the senses. Thus he gave up his kingdom of sense enjoyment and entered the forest with his wife to practice austerities.
Purport:
As stated in Bhagavad-gītā (4.2), evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ: “The supreme science was thus received through the chain of disciplic succession, and the saintly kings understood it in that way.” All the Manus were perfect kings. They were rājarṣis. In other words, although they held posts as kings of the world, they were as good as great saints. Svāyambhuva Manu, for example, was the emperor of the world, yet he had no desire for sense gratification. This is the meaning of monarchy. The king of the country or the emperor of the empire must be so trained that by nature he renounces sense gratification. It is not that because one becomes king he should unnecessarily spend money for sense gratification. As soon as kings became degraded, spending money for sense gratification, they were lost. Similarly, at the present moment, monarchy having been lost, the people have created democracy, which is also failing. Now, by the laws of nature, the time is coming when dictatorship will put the citizens into more and more difficulty. If the king or dictator individually, or the members of the government collectively, cannot maintain the state or kingdom according to the rules of Manu-saṁhitā, certainly their government will not endure.
-
Hare Krišna suhotra, děkuji za krásný příběh Prahlāda Mahārāje, ze kterého se lze krásně poučit, jak se chovat ke svému okolí. Všimni si že ačkoliv se k Prahládovi okolí nechovalo právě přívětivě, on se vždy snažil se nad to povznést a svým příkladem předváděl, jak by se měli poprat se situací ve které se ocitli oddaní Pána Krišny.
Co jsi si Ty oblíbil na Prahládově chování?
-
Hare Krišna, mě se Prahládově chování líbí všechno, co se líbí Tobě ? :-)
-
Hare Krišna suhotra, děkuji za Tvou odpověď, ale má otázka zněla "Co jsi si Ty oblíbil na Prahládově chování?", tudíž jsem měl na mysli, co z Prahládova vzoru přenášíš do svého života.
Mě Prahláda Maharája velmi inspiroval svou snášenlivostí a tudíž se v životě učím být snášenlivější než stéblo trávy, tak jak si přeje Maháprabhu Pan Caitanja. To víš že jsem teprve na začátku, ale je dobré začít nyní než vůbec.
Pokud člověk začne vykonávat oddanou službu našemu Otci, tak jde vše snadněji, protože náš Milovaný Otec nám ve všem pomáhá. Výborně se k tomuto výcviku hodí společnost a hlavně dětská společnost, protože v této společnosti se snášenlivost trénuje téměř každou minutu.
Důležité je si opravdu přiznat, co vlastně chci zlepšovat a na tom nadále pracovat, chce to krok za krokem, protože jinak v tom člověk má chaos a dlouho to nevydrží a uteče od toho. Po čase se k tomu opět vrací a vrací, ale dokud si neuděláme plán, který se snažíme dodržovati, tak to jde velice ztuha. Výborným pomocníkem je společnost oddaných, kde jeden druhému podá vždy když je potřeba pomocnou ruku.
-
Hare Krišna Kirtanando nebo Tondo, já vidím v chování i určité schodnosti jak u Prahlád Maharáje, tak i u Druva Maharáje. Dávám zde celý příběh Druva Maharáje. Mnoho lidí asi zná příběh, že Druva Maharáj byl malý a hlavně jenom tento Jeho příběh. Tento příběh však dále pokračuje. Já vidím i Jeho pokoru v tom, jak jednal dále jako starší muž a zkušený Vaišnava.
Konec příběhu http://vedabase.com/cs/sb/4/13 a začátek příběhu http://vedabase.com/cs/sb/4/8 . Dám sem ještě názvy. KAPITOLA OSMÁ: Dhruva Mahārāja opouští domov a odchází do lesa
KAPITOLA DEVÁTÁ: Dhruva Mahārāja se vrací domů
KAPITOLA DESÁTÁ: Dhruva Mahārāja bojuje s Yakṣi
KAPITOLA JEDENÁCTÁ: Svāyambhuva Manu radí Dhruvovi, aby ukončil boj
KAPITOLA DVANÁCTÁ: Dhruva Mahārāja se vrací zpátky k Bohu
KAPITOLA TŘINÁCTÁ: Potomci Dhruvy Mahārāje
Dávám sem jenom kapitolu dvanáct, protože se toho sem víc nevejde, ale je potřeba to přečíst celé a znát celé souvisloti.
Společnost dětí je sice hezká, ale s oddaností to nemusí mít nic společného. Láska matky k dítěti nemusí mít s oddanou službou nic společného. Haré Kršna.
KAPITOLA DVANÁCTÁ: Dhruva Mahārāja se vrací zpátky k Bohu
SB 4.12.1 — Velký mudrc Maitreya pravil: Drahý Viduro, poté Dhruva Mahārāja ovládl svůj hněv a upustil od dalšího zabíjení Yakṣů. Když se o tom dozvěděl Kuvera, požehnaný správce pokladnice, přišel za ním, opěvován Yakṣi, Kinnary a Cāraṇy, a oslovil ho. Dhruva Mahārāja před ním stál se sepjatýma ruka.
SB 4.12.2 — Správce pokladnice Kuvera řekl: Ó synu kṣatriyi, jenž jsi bez hříchu, jsem velice rád, že jsi na pokyn svého děda zanechal svého nepřátelství, ačkoliv je velice obtížné se ho vyvarovat. Jsem s tebou velmi spokojen.
SB 4.12.3 — Ve skutečnosti jsi to nebyl ty, kdo zabil Yakṣi, a nebyli to oni, kdo zabili tvého bratra. Konečnou příčinou plození a ničení je Nejvyšší Pán v podobě věčného času.
SB 4.12.4 — Mylné ztotožňování sebe a jiných jako “já” a “ty” na základě tělesného pojetí života je způsobené nevědomostí. Toto tělesné pojetí je příčinou opakovaného zrození a smrti a nutí nás stále pokračovat v hmotné existenci.
SB 4.12.5 — Přistup blíže, můj milý Dhruvo! Nechť ti Pán neustále žehná štěstím! Nejvyšší Osobnost Božství, přesahující vnímání našich smyslů, je Nadduší všech živých bytostí, a proto jsme všichni jednotní a není mezi námi rozdílu. Začni tedy sloužit transcendentální podobě Pána, Jenž je konečným útočištěm každého.
SB 4.12.6 — Plně se zaměstnej v oddané službě Pánu, který jediný nás může vysvobodit ze zapletení v hmotné existenci. Pán je připoutaný ke Své hmotné energii, ale současně Ho neovlivňují její činnosti. Vše v tomto hmotném světě se děje působením nepředstavitelné energie Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 4.12.7 — Můj milý Dhruvo, synu Mahārāje Uttānapādy, slyšeli jsme, že jsi neustále zaměstnán transcendentální láskyplnou službou Pánu, Jenž je proslulý Svým lotosovým pupkem. Jsi tedy hoden všech našich požehnání. Požádej mě proto bez váhání o jakékoliv požehnání, po kterém toužíš.
SB 4.12.8 — Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj drahý Viduro, když Kuvera neboli Yakṣarāja (král Yakṣů) vyzval Dhruvu Mahārāje, nejpokročilejšího čistého oddaného a moudrého krále, aby přijal jeho požehnání, Dhruva Mahārāja ho poprosil pouze o to, aby mohl mít neochvějnou víru v Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, a neustále na Něj vzpomínat, neboť tak může člověk snadno překonat oceán nevědomosti, který je pro jiné téměř nepřekonatelný.
SB 4.12.9 — Pán Kuvera, syn Iḍaviḍy, byl velmi potěšen a s radostí dal Dhruvovi požehnání, o které žádal. Poté mu zmizel z očí a Dhruva Mahārāja se vrátil do svého sídelního města.
SB 4.12.10 — Dokud Dhruva Mahārāja zůstával doma, konal mnoho velkých obětních obřadů pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, poživatele všech obětí. Předepsané obětní obřady jsou zvláště určeny k uspokojení Pána Viṣṇua, který je jejich cílem a který také uděluje výsledná požehnání.
SB 4.12.11 — Dhruva Mahārāja s neochabující silou oddaně sloužil Nejvyššímu, který je zdrojem všeho. Současně viděl, že vše je v Pánu a Pán je v tělech všech bytostí. Pán je nazýván Acyuta, neboť nikdy neselhává ve Své prvořadé povinnosti chránit Své oddané.
SB 4.12.12 — Dhruva Mahārāja měl všechny božské vlastnosti; byl velice uctivý k oddaným Nejvyššího Pána, laskavý k chudým a nevinným a chránil náboženské zásady. Vzhledem k tomu ho všichni občané považovali za svého otce.
SB 4.12.13 — Dhruva Mahārāja vládl této planetě třicet šest tisíc let. Požitkem zmenšoval reakce za zbožné činy a askezí zmenšoval nepříznivé reakce.
SB 4.12.14 — Dhruva Mahārāja, velká sebeovládnutá duše, tak strávil mnoho a mnoho let třemi druhy světských činností — náboženstvím, hospodářským rozvojem a uspokojováním všech hmotných tužeb. Poté dosadil na královský trůn svého syna.
SB 4.12.15 — Śrīla Dhruva Mahārāja si uvědomil, že tento vesmírný projev mate živou bytost stejně jako sen nebo přelud, neboť je stvořením iluzorní, vnější energie Nejvyššího Pána.
SB 4.12.16 — Dhruva Mahārāja nakonec opustil své království, které se rozprostíralo po celé Zemi a bylo ohraničeno velkými oceány. Jeho tělo, manželky, děti, přátelé, vojsko, plná pokladnice, přepychové paláce a mnohá letoviska pro něj představovaly jen přelud iluzorní energie. Když nadešel jeho čas, zanechal všeho a odebral se do lesa v Himalájích, známého jako Badarikāśram.
SB 4.12.17 — V Badarikāśramu se Dhruva Mahārāja každý den koupal v křišťálově čisté, posvátné vodě, a tak zcela očistil své smysly. Poté zaujal stálý sed, jógovým cvičením ovládl dýchání a životní vzduch, a tímto způsobem zcela odpoutal smysly od vnějšího světa. Pak soustředil mysl na Pánovu podobu arcā-vigraha, která je přesnou replikou Pána, a touto meditací se pohroužil do dokonalého tranzu.
SB 4.12.18 — Ve stavu transcendentální blaženosti mu z očí neustále proudily potoky slz, srdce mu tálo, chvěl se a chlupy na celém těle měl zježené. V tranzu oddanosti přeměněný Dhruva Mahārāja zcela zapomněl na svou tělesnou existenci, a tak okamžitě dosáhl osvobození z hmotných pout.
SB 4.12.19 — Jakmile se na jeho těle projevily příznaky osvobození, viděl, jak se z nebe snáší krásné letadlo, osvětlující všech deset směrů, jako kdyby zapadal zářící měsíc v úplňku.
SB 4.12.20 — V letadle Dhruva Mahārāja viděl dva krásné společníky Pána Viṣṇua s helmicemi na hlavách. Měli čtyři paže a modročernou pleť, vypadali velmi mladě a jejich oči se podobaly načervenalým květům lotosů. V rukách drželi kyje, byli oblečeni do přitažlivých šatů a ozdobeni náhrdelníky, náramky a náušnicemi.
SB 4.12.21 — Dhruva Mahārāja si uvědomil, že tyto neobyčejné osobnosti jsou přímí služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto okamžitě povstal. Byl však natolik zmaten, že ve spěchu zapomněl, jak je má náležitě přivítat. Proto se jim pouze poklonil se sepjatýma rukama a přitom zpíval a oslavoval svatá jména Pána.
SB 4.12.22 — Dhruva Mahārāja byl neustále pohroužený v myšlenkách na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Jeho srdce bylo plné Kṛṣṇy. Když k němu dva důvěrní služebníci Nejvyššího Pána, Nanda a Sunanda, s úsměvem přistoupili, pokorně se jim poklonil se sepjatýma rukama. Poté k němu takto promluvili.
SB 4.12.23 — Nanda a Sunanda, dva důvěrní služebníci Pána Viṣṇua, pravili: Štěstí tobě, drahý králi. Vyslechni prosím pozorně naše slova. Již jako pětiletý ses podrobil tvrdé askezi, a tak jsi uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství.
SB 4.12.24 — Jsme zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství, stvořitele celého vesmíru, který ve Své ruce drží luk Śārṅga. Poslal nás, abychom tě vzali do duchovního světa.
SB 4.12.25 — Dosáhnout Viṣṇuloky je nesmírně obtížné, ale tys to svou askezí dokázal. Ani velcí ṛṣiové a polobozi nemohou dospět do tak vysokého postavení. Slunce, Měsíc a všechny ostatní planety, hvězdy, měsíční a sluneční soustavy krouží kolem tohoto svrchovaného sídla (Viṣṇuovy planety), jen aby ho mohly vidět. Nyní prosím pojď, neboť jsi tam zván.
SB 4.12.26 — Drahý králi Dhruvo, ani tvoji předci, ani nikdo jiný před tebou nedosáhl takové transcendentální planety. Viṣṇuloka, sídlo Pána Viṣṇua, je nejvyšší planeta, kterou uctívají obyvatelé všech ostatních planet ve vesmíru. Pojď prosím s námi a žij tam věčně.
SB 4.12.27 — Ó nesmrtelný! Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je uctíván vybranými verši a je vůdcem všech živých bytostí, Osobně posílá toto neobyčejné letadlo. Jsi zcela kvalifikovaný, abys do něho nastoupil.
SB 4.12.28 — Velký mudrc Maitreya pokračoval: Mahārāja Dhruva byl Nejvyšší Osobnosti Božství velice drahý. Když vyslechl sladká slova hlavních společníků Pána z vaikuṇṭhské planety, ihned vykonal obřadní koupel, vhodně se ozdobil a splnil své každodenní duchovní povinnosti. Poté se uctivě poklonil velkým mudrcům a přijal jejich požehnání.
SB 4.12.29 — Než Dhruva Mahārāja nasedl, vzdal nejprve letadlu úctu, obešel ho a poklonil se také společníkům Viṣṇua. Mezitím jeho tělo začalo vyzařovat pronikavé světlo jako tavené zlato. Byl tedy zcela připravený nastoupit do transcendentálního letadla.
SB 4.12.30 — V okamžiku, kdy nastupoval do transcendentálního letadla, viděl, že se k němu blíží zosobněná smrt. Dhruva Mahārāja na ni však nedbal. Využil příležitosti stoupnout si na její hlavu, a tak vystoupil do letadla, které bylo velké jako dům.
SB 4.12.31 — Z nebe zazněly bubny a kotle, nejlepší Gandharvové začali zpívat a další polobozi zasypávali Dhruvu Mahārāje deštěm květů.
SB 4.12.32 — Dhruva usedl do transcendentálního letadla, které bylo připravené k odletu, když tu si náhle vzpomněl na svoji ubohou matku Sunīti. Řekl si: “Jak mohu sám odletět na Vaikuṇṭhu a svoji ubohou matku nechat zde?”
SB 4.12.33 — Hlavní společníci Pána z Vaikuṇṭhaloky, Nanda a Sunanda, znali myšlenky Dhruvy Mahārāje, a proto mu ukázali, že jeho matka Sunīti letí napřed v jiném letadle.
SB 4.12.34 — Dhruva Mahārāja letěl vesmírem a postupně spatřil všechny planety sluneční soustavy. Cestou také viděl všechny polobohy v jejich letadlech, kteří ho zasypávali deštěm květů.
SB 4.12.35 — Dhruva Mahārāja tak minul sedm planetárních systémů mudrců, známých jako saptarṣi, a poté dosáhl transcendentálního postavení věčného života na planetě, kde sídlí Pán Viṣṇu.
SB 4.12.36 — Vaikuṇṭhské planety vyzařují tak velké množství světla, že veškeré svítící planety v hmotném světě odrážejí jejich paprsky. Nikdy na ně však nevstoupí lidé, kteří nejsou milosrdní k jiným živým bytostem — dosáhnout jich mohou jen ti, kdo neustále vykonávají všeobecně prospěšné činnosti v zájmu druhých.
SB 4.12.37 — Ti, kdo jsou klidní, vyrovnaní, očištění a dovedou uspokojit všechny živé bytosti, se přátelí jen s oddanými Pána. Jedině oni mohou snadno dosáhnout dokonalosti a vrátit se domů, zpátky k Bohu.
SB 4.12.38 — Dhruva Mahārāja, vznešený syn Mahārāje Uttānapādy, tak v dokonalém vědomí Kṛṣṇy dosáhl vrcholu tří planetárních systémů.
SB 4.12.39 — Světec Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, potomku Kurua, stejně jako volské spřežení obchází ústřední osu mlýna, kterou má stále po své pravé straně, tak i všechna svítící tělesa ve vesmíru neustále velkou rychlostí krouží kolem sídla Dhruvy Mahārāje.
SB 4.12.40 — Když velký mudrc Nārada shlédl slávu Dhruvy Mahārāje, vypravil se do obětní arény Pracetů a za doprovodu své vīṇy radostně zpíval tyto tři sloky.
SB 4.12.41 — Velký mudrc Nārada pravil: Dhruva Mahārāja, syn Sunīti, která byla věrná svému muži, dosáhl duchovním pokrokem a mocnou askezí vznešeného postavení, kterého nedosáhnou ani takzvaní vedāntisté neboli přísní stoupenci védských zásad, o obyčejných lidech ani nemluvě.
SB 4.12.42 — Velký mudrc Nārada pokračoval: Jen se podívejte, jak Dhruva Mahārāja, zarmoucený krutými slovy své nevlastní matky, odešel v pouhých pěti letech do lesa, kde se pod mým vedením podrobil askezi. Vlastnostmi Pánových oddaných Dhruva Mahārāja přemohl Nejvyšší Osobnost Božství, Pána, který je nepřemožitelný.
SB 4.12.43 — Dhruva Mahārāja dosáhl tohoto vznešeného postavení, když mu bylo pouhých pět nebo šest let — poté, co se podrobil šestiměsíční askezi. Ale běda, významní kṣatriyové takového postavení nedosahují ani po podstoupení askeze trvající mnoho a mnoho let.
SB 4.12.44 — Velký mudrc Maitrya pokračoval: Můj milý Viduro, nyní jsem ti dopodrobna zodpověděl tvé otázky a popsal vše o velké slávě a charakteru Dhruvy Mahārāje. Velcí světci a oddaní o Dhruvovi Mahārājovi naslouchají velmi rádi.
SB 4.12.45 — Poslech vyprávění o Dhruvovi Mahārājovi může člověku splnit jeho touhu po bohatství, slávě a dlouhém životě. Je natolik příznivé, že pouhým jeho vyslechnutím lze dosáhnout nebeských planet nebo přímo Dhruvaloky, kterou získal Dhruva Mahārāja. Toto vyprávění je tak slavné, že těší i polobohy, a tak mocné, že osvobozuje od všech hříšných reakcí.
SB 4.12.46 — Každý, kdo naslouchá vyprávění o Dhruvovi Mahārājovi a s vírou a oddaností se opakovaně snaží pochopit jeho čistý charakter, dosáhne úrovně čisté oddanosti a bude vykonávat čistou oddanou službu. Tak odstraní trojí utrpení hmotné existence.
SB 4.12.47 — Každý, kdo naslouchá vyprávění o Dhruvovi Mahārājovi, získá stejně ušlechtilé vlastnosti jako on. Pro toho, kdo touží po vyniknutí, moci a síle, je to způsob, jak toho dosáhnout, a chytří lidé, kteří chtějí být oslavováni, v něm naleznou vhodný prostředek.
SB 4.12.48 — Velký mudrc Maitreya doporučil: Každý by měl ve společnosti brāhmaṇů nebo jiných dvojzrozených osob ráno i večer bedlivě a s velkou úctou opěvovat charakter a činnosti Dhruvy Mahārāje.
SB 4.12.49-50 — Ti, kdo se zcela odevzdali lotosovým nohám Pána, mají recitovat příběh o Dhruvovi Mahārājovi, aniž by za to přijímali odměnu. Toto recitování se zvláště doporučuje za úplňku nebo novu, v den po Ekādaśī, při zjevení hvězdy Śravaṇa, na konci určité tithi, u příležitosti dne Vyatīpāta, na konci měsíce nebo v neděli. Recitace musí samozřejmě probíhat v přítomnosti příznivých posluchačů. Kdo takto přednáší bez výdělečných záměrů, dosáhne spolu se svými posluchači dokonalosti.
SB 4.12.51 — Příběh o Dhruvovi Mahārājovi představuje vznešené poznání určené k dosažení nesmrtelnosti. Ti, kdo neznají Absolutní Pravdu, tak mohou být dovedeni na cestu pravdy a ti, kdo se z transcendentální laskavosti stanou ochránci ubohých živých bytostí, automaticky sklidí zájem a požehnání polobohů.
SB 4.12.52 — Transcendentální činnosti Dhruvy Mahārāje jsou velice čisté a zná je celý svět. Jako malý si Dhruva Mahārāja přestal hrát s hračkami a opustil ochranu své matky, aby se s veškerou vážností uchýlil k Viṣṇuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím končím své vyprávění, drahý Viduro, neboť jsem ti již vše dopodrobna vysvětlil.
-
Hare Krišna suhotra, děkuji za Tvůj další příspěvek, ale co jsem pochopil já z Tvých úvodních zpráv, tak z nich vyplývalo, že máš chuť o Krišnovo zábavách diskutovati, což jsem si představoval, jako že uživatel který bude mít zájem diskutovat, zde napíše své osobní realizace, kde byl inspirován z Krišnovo příběhů, a tím se můžeme vzájemně inspirovat do služby našemu Pánu.
V této náladě jsem popsal zjednodušeně část mé realizace se snášenlivostí, kterou jsem ale popsal nějak nepochopitelně, neboť Ty reaguješ jako bych popisoval nějakou Krišnovi neoddanou společnost.
Vím ze zkušenosti, že když se věci popisují, tak chvilku trvá než si uživatelé mezi sebou porozumí, a tak ještě doplním že jsem psal o výcviku v dětské společnosti, kde vlastně trénuješ snášenlivost téměř neustále a zeptám se Tě přímo, měl jsi v životě možnost realizovati výcvik trpělivosti a snášenlivosti ve společnosti dětí ve věku 4 – 6 let?
Přál bych Ti zažít naše Vilémovské komando, abys viděl jací to dokáží být Krišnovo služebníčci, kteří se s nadšením zapojí do jakékoliv služby našemu Pánu.
-
Já o vlku a oni mně krásně překvapily. Asi před hoďkou na mě zaútočila smečka našich juniorů a donutila mne uctívat našeho Otce přijímáním prasádam. Mají dobře vyvinuté sociální smýšlení a když vidí, že tatínek je nyní trochu nemohoucí po operaci TEP, tak sami od sebe vyrobily Krišnovi z ovoce a jogurtu pochoutku, kterou mi poté co ji přijal Krišna přinesly k jídlu, když jsem se byl zeptat oddaných kdo je inspiroval, potvrdili mi, že se dětičky opravdu sami od sebe pustily do výroby.
Kdokoliv se má zájem seznámit s touto skupinkou oddaných Krišnovi, pište a volejte.
-
Kírtanananda dás: Nějak se ti asi podařilo suhotru odradit od dalšího psaní, ale měl pravdu, když psal, že rodina nemusí ještě mít nic společného s oddaností Bohu. Je hezké, že vedeš k božství své děti, ale zdá se, že i tvá připoutanost k nim pravděpodobně nebude o to menší, jak je nakonec přirozené, ale může člověka zradit v dosažení nejvyššího cíle, ač spořádaný život nikoho níže nesvede a nikdy nesvedl. Řekl bych, že člověk by měl vykonávat své povinnosti vůči rodině, ale být kdykoliv schopen ji opustit bez jediného záchvěvu duše a spočinout myslí pouze u Nejvyššího, k tomu měla védská dharma i následné životní stavy po období hospodáře. Možná bych řekl, že v rodinném životě pak nejlépe brát celý svět jako jednu velkou rodinu, kde z ní nejbližší jsou jen momentální situací zrovna poblíž, stejně jako by se uctívání Boha nemělo omezovat na tu kterou konkrétní formu, ale měl by být vždy Bůh viděn všude a ve všem a jen momentální situací člověk k němu přistupuje jako ke Kršnovi. V praxi to znamená vykonávat nezaujatě a bez připoutanosti své povinnosti v rámci své malé rodiny, ale vždy tak aby to bylo v souladu s potřebami té velké rodiny neboli všech bytostí celého míra a vidět neustále nad i vším prostoupeného velkého ducha, oslavovat ho a neustále si ho připomínat, v každé chvíli o něm meditovat v té formě, která je mi nejbližší, ale nezapomínat na jeho vyšší transcendentální povahu, která je neměnná, svrchovaná, všeprostupující a být připraven kdykoliv pro něj všechno co člověk vlastní opustit, neboli nebudovat žádné pomíjivé a hmotné bohatství, ale neustále se krok po kroku přibližovat tomu nepomíjivému a věčnému co vše překračuje. Alespoň tedy tak nějak to tedy vidím já.
-
Ještě bych dodal k tomu nebudování žádného pomíjivého hmotného bohatství, že to neznamená být líný a nečinný, ale být činný v rámci svých povinností daných z role v Kršnovo divadle a ve chvíli kdy role skončí být prost zášti ale i náklonnosti vůči všem a všemu, co se sehrálo a být plně a zcela Kršnovi k dispozici, jako by se nikdy nic nestalo, jako jeho věčná a neoddělitelná zcela oddaná součást.
-
Hare Krišna Nikdo, Ty jsi nějak optimisticky naladěn, že uvažuješ o tom, že bych suhotru měl odradit tím co jsem napsal. Z mého pohledu jsem jen chtěl vykomunikovati jak to pochopil on, ale třeba nám to časem napíše. Jinak samozřejmě souhlasím jak se suhotrou tak s tebou, že rodina ne oddaných Krišnovi nemusí ještě mít nic společného s oddaností Bohu, já jsem popisoval osobní zkušenost z naší rodiny oddaných Krišnovi, kde už jsme větší rodina ne jen manželka a děti, ale i další souputníci.
Jsem rád že trpělivě dohlížíš a inspiruješ mne abych neopomněl na našeho Otce, ale věz že i já se snažím jít cestou oddané služby od blízké rodiny až po celý vesmír a tuto službu Ti budu rád opětovat a dohlížet na Tebe abys se postupně přibližoval k našemu společnému cíli. Co se týče Tvého dalšího popisu cesty ke Krišnovi, tak pokud takto realizuješ v praxi, tak máme velice podobnou stezku.
Ano činy jsou hlasitější než slova, díky. :)
-
„Promluvy o Mně, ve společnosti oddaných, jsou velmi půvabné a přinášejí uspokojení uším a srdci. Takovéto hovory, plné duchovní energie, jsou zdrojem sladkosti a jejich kultivací se rychle otevírá cesta k osvobození z hmotného života. Takto postupně bytost dosahuje pevné víry, která se posléze vyvine v chuť a skutečnou lásku ke Mně.“ (ŠB 3.25.25) :)
-
Tak jen jsem si všiml, že už neodpověděl, není v tom žádná specifická nálada a když tedy mlčel, tak jsem se ujal já vlastní trochu rozvedené inspirace z citované http://vedabase.com/cs/sb/7/6 a přišlo mi trochu, že i ty chováš příliš rodinu ve svém srdci o čem mluví právě http://vedabase.com/cs/sb/7/6/11-13 (http://vedabase.com/cs/sb/7/6/11-13). Každopádně nic ti nezazlívám, myslím, že je to velmi těžké žít rodinný život bez ulpívání a i proto také dle védské dharmy moudří v rodině svůj život nezakončovali a další dva ášramy ještě prodělali. Ačkoli jak vidno skutečně poslední z ášramů se dnes málokdy vidí ač se sanjásini mnozí co po světě jezdí a stále holdují požitkům světa nazývají, tak nakonec ani Prabhupáda jim nikdy nebyl, což je zcela fér si přiznat. Co mě se týče to budeš mít lehké poučovat, neb dalo by se říct, že start nebyl optimální a je už těžké se zapojit nějak rozumě do védské dharmy, ale snažím se o projití bez ulpívání a nějak nemám žádné cíle, jen dělat co přijde i proto tady fórum dělám jen když není nikdo jiný a nedali jste jinak, ale mám čisté svědomí, že máte vše co je třeba, aby jste s tím mohli i beze mě dál manévrovat. Ovšem není pro mě ve védské dharmě žádný stav, nesnažím se hledat ve světě naplnění tužeb, krom neumřít hlady a mít kde hlavu složit, stále hledám co by tak mohl Kršna ode mě potřebovat a přitom se snažím na nikom nezáviset, když si mohu vydělávat s tím, čím mě Kršna do světa vybavil a tak jdu zajisté mimo dharmu na rozdíl od těch co aspoň třeba život hospodáře naplňují, ale Kršnu jako cíl si stále udržuji jako jediný a pravý a mám rozhodně drobnou výhodu, že svět mohu kdykoliv opustit a jít dál, nechovám vůči němu zášť je nepochybně krásný, ale ani ho nepotřebuji.
-
Jo je určitě dobré, že jsi se ujal inspirace, neboť promluvy o Krišnovi baví i mne a je dobré když jde inspirace nejen z Písem,ale i z té praxe, neboť i věda má svou teoretickou i praktickou část.
Co se týče mého rodinného života mám výhodu že nejsem ulpívající hospodář, ale stejnou měrou miluji všechny žijící bytosti a snažím se pomáhat všem kdo o mou pomoc stojí na krásné cestě zpět do náruče našeho Otce. Již jsem si v životě dost "vychutnal" různých druhů iluze abych pochopil jak dál.
Na Tvém místě bych nehledal nějak intenzivně nějakou škatulku kam se zařadit, protože pokud budeš i nadále upřímným Krišnovým služebníkem, jsem si jist, že si Tě Krišna oblíbí a zařadí zcela určitě mezi oblíbené a milované služebníky. :)
-
Tak nepochybuji, že máš srdce otevřené, ale ani o tom že není nedotčené tou připoutaností, ale tak Bůh jistě nenechá upadnout svého oddaného a životy jsou beztak jen různá zastavení na dlouhé cestě a důležitější je ten směr, o kterém u tebe vůbec nepochybuji jako u některých včetně sebe, než dosažení cíle v jednom životě, ač ani to ti neupírám, ale nakonec věci nejsou zcela v našich rukou, ač nelze ani říct, že si za svůj osud nemůžeme.
Jinak ale nehledám ani tak škatulku, ale protože umím, jak není neobvyklé, spíš hovořit o jiných než o sobě, tak složitosti a zákoutí své role jež ani sám mnohdy nerozumím nechám na jindy.
-
mac-cittā mad-gata-prānā, bodhayantah parasparam
kathayantaś ca mām nityam, tusyanti ca ramanti ca
(Bhagavad-gítá 10.9)
Mac-citta: jejich pozornost se upíná ke Mně, mad-gata-prana, jejich energie je rovněž použita pro Moji věc, bodhayantah parasparam: navzájem jeden druhému pomáhají. To nám připomíná „Napoleonovo křeslo“ - Napoleon zařídil, aby každý muž seděl na klíně toho druhého v kruhové formaci, čímž se navzájem chránili před chladem, který by se jim jinak stal osudným. Všichni tak byli schopni strávit celou noc v nesnesitelném chladu. Jinak by jeho armáda zanikla.
Vzájemnou pomocí, tím, že jeden oddaný klade otázky a druhý na ně odpovídá, jsou oba zaměstnáni službou. Dotazující vyvíjí určitou energii, stejně jako ten, který odpovídá. Bodhayantah parasparam: ti, kteří si jsou rovni, se navzájem dělí o svoje myšlenky týkající se Krišny(kathayantas ca mam nityam), a tak vzniká jejich blaho. Společnými rozmluvami a diskusemi je vytvářen určitý nektar, který vyživuje oddané. „Jeden se ptá na věci týkající se Mě, druhý mu odpovídá, a tato diskuse vytváří proud nektaru, který obě skupiny vyživuje.“ Tusyanti ca ramanti ca: „Nastává uspokojení povstávající ze společného pochopení, které se vyvíjí až k ramanti ca, až k úrovni absolutního oplácení, 'naprosté transakce'. Dosahuje to až tohoto standardu (ramanti ca), a já jim pak odkrývám další pokračování, iluminaci nového světla (dadami buddhi yogam tam), a oni nabírají nový kurz a jsou povýšeni do „sebevražedné čety“, skupiny způsobilé ke každému druhu služby.
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža.
-
Tento druh „vojáka“ je způsobilý pro boj na zemi, ve vodě, ve vzduchu a v jakýchkoliv jiných podmínkách a je připraven na jakýkoliv druh boje, jakýkoliv druh služby. „Přivádím je k této skupině.“ Yena mam upayanti te. Bezpodmínečná služba: jsou připraveni k jakékoliv službě, která se od nich požaduje. Jsou připraveni obětovat vlastní život pro jakýkoliv druh služby, a tato zvláštní skupina se nachází ve Vrindávaně. Šrípádovi A.Č. Bhaktivédánta Svámí Mahárádžovi jsem řekl, že v Bhagavad-gítě po ramanti (10.9) přichází buddhi-yoga a potom upayanti (10.10). Dle mého mínění to znamená, že ramanti, neboli božská služba, se v madhurya rase vyvíjí přes buddhi-yogu, neboli yoga-mayu, až k upayanti, nejvyšší úrovni služby ve Vrindávaně. Šrípád Svámí Mahárádža odpověděl: „Co více než tohle by to mohlo znamenat!“
Z tohoto důvodu upayanti znamená káma-rúpa. Šríla Rúpa Gósvámí se zmiňuje v Bhakti-rasamrita-sindhu o sambandha-rúpa a káma-rúpa, dvou druzích rágátmiká-bhakti, oddanosti vlastní věčným společníkům Pána, vedeným obyvateli Vradži. V sambandha-rúpa Pánovi společníci spolupracují v souladu se svým stanoveným relativním postavením v dasya, sakhya, vatsalya nebo madhurya, zatímco v káma-rúpa přicházejí vykonat, cokoli se od nich požaduje. Jsou připraveni sloužit jakékoliv touze Absolutního.
Jsou jako ta skupina vojáků, která byla vycvičena k jakékoliv službě ve válce, aniž by byla omezena pouze na boj v určité divizi, jako armáda, námořnictvo, nebo letecká síla. Jsou připraveni na všechny druhy služby, kdekoliv. Taková je káma-rúpa skupina. To znamená upayanti te. Jsou obdařeni instrukcemi (dadami buddhi yogam tam), díky nimž dosahují této způsobilosti ve službě Absolutnímu. Krišna je schopen spolupracovat se Svými služebníky v jakémkoliv postavení. V Mathuře dal dokonce i Sairindhrí, Kubdže, možnost, aby Mu poskytla nejvyšší službu. Krišna je připraven na cokoliv, a zrovna tak i druhá strana, Jeho služebníci, musí být připravena stejným způsobem. Tato vysoká koncepce káma-rúpa je velmi, velmi záhadná. Pro běžné smrtelníky je velmi obtížné to pochopit.
tesām evānukampārtham, aham ajñāna-jam tamah
nāśayāmy ātma-bhāva-stho, jñāna-dīpena bhāsvatā
(Bhagavad-gítá 10.11)
„Ty oddané, kteří jsou Mi neustále odevzdaní a kteří Mi z lásky slouží, obdařím vnitřní božskou inspirací (buddhi-yoga), pomocí níž ke Mně mohou dospět a poskytovat Mi různé důvěrné (upayanti) služby.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža.