Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.


Témata - Robert

Stran: [1]
1
Indický koutek / Indická vesnice
« kdy: Září 07, 2012, 14:04:44 »
Na svých cestách po Indii jsem často zavítal do různých vesnic. Zhruba 3 roky jsem měl také dům, kde jsem trávil poměrně dost času zhruba 12 km od Jagannátha Puri, v oblasti nazývané Brahmagiri. Bylo to zhruba v polovině cesty od Purí do Alarnáthu, kde je též slavný i když malý chrám Višnua, kam chodíval Čaitanja Maháprabhu na daršan v době, kdy se božstvo Jagannátha před Ratha játrou přemalovává a tudíž není přístupné. Tamější panditi jsou hodně na příspěvky, zvláště když uvidí evropana, takže jsem tam moc rád a často nechodil ;) Dalšími zajímavými místy je místo, kde pobýval Ramananda Rája, jeden z hlavních společníků Čaitanji, které leží v zapadlé a málokdy navštěvované vesničce Bentapur asi 7 km od místa kde jsem žil. Jako většina vesnic v okolí je to poklidné místo, které vyzařuje neuvěřitelnou atmosféru klidu a pohody a též duchovní extáze. Alespoň já jsem to tak cítil. Vesničané v okolí žijí v jednoduchých hliněných domech se střechami z listů z kokosových palem a jiných stromů. Ti co jsou bohatší mají k domu připojené chlévy kde chovají krávy. Jejich život je velmi jednoduchý a prostý. Pole kde se pěstuje v tamní lokalitě pouze rýže jsou, nebo raději použiji výraz, že v době kdy jsem tam pobýval byly, obdělávány kravami a býky s pluhem. Když je pole o trochu větší či je někdo bohatší, tak si buď pronajme či koupí traktor a to určitě velmi usnadní celou práci. Okolo cest jsou často kokosové palmy a opravdu příroda v Orisse je tropická, pro nás exotická a velmi pěkná a ještě pořád dá se říci nedotčená civilizací. Žil jsem dva km od vesnice Kapiléšvarpur, kde se narodil jeden místní významný světec, Jagannáth Dás. Vesnice je malebná s jezírky a kokosovými palmami. Kousek za Kapiléšvarpurem je řeka, která ač malá má velmi hluboké koryto. Vede přes ni ten klasický dřevěný most, který vypadá, že se každou chvíli zhroutí, ale kupodivu pořád drží :) Ten je jen pro pěší. Když člověk překročí tento most ocitne se bez nadsázky v jiném světě. Ženy z tamních vesnic často most ani nepřekračují a jelikož sem opravdu žádný evropan či běloch nechodí, tak jsem byl zřejmě prvním bělochem, který tamní vesnice navštívil. Samozřejmě překvapení vesničanů bylo ohromné. Zvláště když jsem pak na ně promluvil Odia. Vesničané byly opravdu extrémně milí, vyšplhali mi pro několik kokosových ořechů a pořád se ptali zdali nechci více. Bylo to opravdu příjemné a magické. Celá příroda lemovaná kokosovými palmami a jezírky, které se zračí mezi rýžovými poli je nádherná. Často také uvidíte růst konopí, hlavně v zapadlejších místech a vesnicích, jelikož oficiálně je konopí v Orisse zakázáno. Z toho si ale nikdo nic nedělá. Konopí nebo přesněji řečeno čaras se často kouří a když objíždíte okolní chrámy místní kněží vás často zvou ať si dáte s nimi. Ještě častěji se ale z konopí vyrábí nápoj zvaný bhang. Je to tradiční nápoj v Orisse a i na mnoha jiných místech Indie a pije ho zde skoro každý. Je velmi dobrý na trávení i celkově pro zdraví. Ajurvéda tento nápoj doporučuje, i když samozřejmě s mírou. Jednou jsem to trochu přehnal a létal jsem pak celý den ;D To je ale docela obvyklé a často jsou vidět různí šílení jezdci na motorkách, na kterých je poznat, že vypili spousty bhangu. Bhang je přirozeně velmi hořký a proto aby byl k pití se tam musí dát hodně cukru. Když některý výrobce na cukru šetří tak se to moc pít nedá. Nejlepší je pít bhang lassi. Neboli bhang smíchaný s jogurtovým nápojem. Když je ékadaší, ozývá se celou noc zpěv Haré Krišna mahámantry, jak se místní sádhuové a vaišnavové shromáždí v chrámech a zpívají.

Když jste v Majápuru a okolí, tak vás zaujmou nekonečná rýžová pole. Chodil jsem tam po různých neznámých místech a vesničané byli vždy milý. Žili podobně jako ti v Orisse. Bohužel co se týká zemědělství, tak je zde velký problém s přehnojováním. Otrávili tak dokonce i spousty spodních vod. Je to problém v celé Indii, ale obvzláště v Bengálsku. Trochu jiný styl života už nabídne Madhya Pradéš, která se nachází uprostřed Indie. Je to víceméně suchá země kde se samozřejmě chovají krávy a pěstuje obilí. Políčka jsou většinou malá, což není příliš dobré z hlediska efektivnosti. Ještě taková poznámka k mléku. Ač je v Indii spousta krav, tak mléka je spíše nedostatek a toho kvalitního obvzlášť. Vůbec indický systém zemědělství je velmi neefektivní a zaměstnává víc jak polovinu produktivních obyvatel, a to ještě na polích často pracují staří a děti.
Na severu v Himalájích pak jsou typická terasovitá políčka a mimo obilí a zeleniny se pěstuje čaj a samozřejmě konopí, které má každý na zahrádce a přidává se skoro do každého jídla. Vesničané jsou opravdu vždy milý, tedy pokud nejde zrovna o turistické místo. Jejich jednoduchost je ovšem spíše následkem jejich nevědomosti. Většina z nich neumí číst ani psát. Je často těžké donutit rodiče posílat děti do škol. Kdyby nebyli ve školách obědy zadarmo tak by to snad skoro nikdo na vesnici nedělal. Tak toliko malá exkurze do jiného světa, který určitě ještě pořád své kouzlo má. A snad ještě nějákou dobu mít bude.

Stran: [1]