39
« kdy: Říjen 28, 2012, 20:21:50 »
Védy nám tvrdí: „Jste děti nesmrtelnosti.“ Vy všichni jste nesmrtelní. Nerodíte se a ani neumíráte. Všichni
jste věčnými služebníky Pána. Proč se obáváte zrození a smrti? Z čeho máte strach? Neustále se něčeho bojíte. Pokud se odevzdáte Pánovi, už se nebudete potřebovat za něco omlouvat, nebudete mít důvod se cítit nešťastně, nebudete muset nad žádnou ztrátou plakat, ani se nebudete snažit nic víc získat. Oddaný je schopen vidět átmu, duši, všude.
Lidé pracují od rána až do noci. Ale proč? Určitě ne proto, aby zrealizovali átmu. K tomu, abychom poznali átmu je tělo nezbytné. Těla je třeba pouze k realizaci átmy, službě této átmě a vzpomínání na ni. A jak toho dosáhnout? To ti vysvětlí tvůj duchovní mistr a Písma.
Potom se musíš učit provádět bhadžan. Co je to bhadžan? To není jen zpěv „Haré Krišna, Haré Krišna.“ Zahrnuje to spoustu věcí. Všechno, co činíš, veškerá tvá slova a všechno jídlo, které přijímáš – to vše by mělo být spojeno a měl bys to vykonávat jako oddanou službu. A spojíš-li to s hari-námem, tak ti to pomůže.
Ty ovšem nikdy nenásleduješ principy a omezení. A nikdy nenásleduješ to, co je pro tvoji oddanost příznivé. O všem co děláš, se musíš poradit a pokud to pro tvoji oddanost není příznivé, potom se toho musíš vzdát.
Jestliže oddaností ovládneš svoje smysly, potom budeš s požehnáním Svrchovaného Pána připraven
zrealizovat pravdu. Můžeš se této vznešené úrovně dotknout, a tak svůj život povznést. Na takovou úroveň se musíme dostat. Pokud provádíš bhadžan, všechny tvé anárthy zmizí.
Existuje takové množství anárth. Ty ani nevíš, kdo jsi. Pokud ale opravdu provádíš bhadžan, tak to můžeš do určité míry zrealizovat. Musíš přijmout to, co je pro tvoji oddanost příznivé a zavrhnout to, co příznivé není.
Potom můžeš získat paprsek pravdy. Musíš se ve své praxi ustálit a pravidelnou sádhanou získáš k těmto činnostem pouto a dosáhneš bhávy. Ništha (nepřetržitá bhakti bez záměn), ruči (touha po Pánovi), ašakti (spontánní touha po Pánovi, prostá intelektuálního vedení) a bháva(paprsek premy, který obměkčuje srdce touhami po setkání, službě a láskyplných výměnách s Pánem).
Dosáhneš-li bhávy, znamená to, že ses přiblížil k hranici oddaného života. Temnota jíž ses tak bál, se nad ránem pomalu vytrácí. Ve tmě nic nevidíš, a proto se obáváš toho, co může přijít. Když se temnota před úsvitem vytrácí, tak nás opouští strach a my jsme schopni zřetelně vidět. Vše je najednou jasné. A v tomto
vyjasněném stavu můžeš spatřit vycházet slunce.
Když vyjde slunce, jsme naprosto šťastni. To se nazývá prema. Nejdříve bháva a potom prema. Této úrovně musíme dosáhnout. A jak jí dosáhnout? Sádhanou, tedy duchovní praxí. Musíme provádět sádhanu.
Učitelé nikdy nevysvětlují rozdíl mezi kámou a premou. Co je to káma (světský chtíč)? Káma se přirovnává k temnotě, naprosté temnotě. A prema je jako plný sluneční svit. Rozbřesk, s jehož pomocí můžeš vše vidět, se k tobě v tuto chvíli nedostává. Jak by se k tobě mohli dostat sluneční paprsky, pokud nevychází slunce? A co je tohle slunce. Sluncem se míní Pán Krišna.
Dopadne-li na tebe Krišnovo světlo, tak veškerá tvoje temnota zmizí a ve tvé mysli a inteligenci nezbude ani
jiskra zla. Takto se staneš čistým. Bez toho, aniž bys o toto světlo usiloval, ho nikdy nedosáhneš. Bez praxe, bez naprosté oddanosti, bez naprostého odevzdání se Pánovi to nepochopíme.
Mnoho lidí nachází zalíbení v poslechu zábav Rádhá -Krišny a rása-kridá zábav. Jakmile si to však poslechnou, stávají se otroky chtíče. To ovšem není prema. Tímto způsobem premu nezrealizuješ. Musíš si projít všemi třídami, jednu po druhé, než dosáhneš základního vzdělání. Nepokoušej se skákat vysoko! Co může z těchto složitých témat pochopit žák první, nebo druhé třídy? Nepochopí nic.
Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža.
Zobrazit příspěvky
