33
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Červenec 26, 2013, 14:35:31 »
O probuzení
Duchovní cesta je vlastně probouzení. Většina lidí, ačkoli to netuší, spí. Narodí se ve spánku, žijí ve spánku, žení a vdávají se ve spánku, vychovávají děti ve spánku a umírají ve spánku. Nikdy se neprobudí. Nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho, čemu říkáme lidská existence. Všichni mystikové – katoličtí, křesťanští i ti ne-křesťanští, jakkoli se jejich teologie či náboženství liší – se shodují v jednom: vše je tak, jak má být. Přestože je všechno špatně, vše je v nejlepším pořádku. Dosti podivný paradox. Je zde však jedna tragická skutečnost – většina lidí nikdy nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, protože spí. A mají noční můru.
Minulý rok jsem v jednom španělském televizním pořadu slyšel příběh o muži, který klepe na synovy dveře. „Kubíčku,“ volá, „vzbuď se!“
„Mně se nechce vstávat, tati,“ zkouší to syn.
Otec přitvrdí: „Vstávej, musíš přece do školy!“
„Mně se nechce do školy!“ trvá na svém syn.
„Proč ne?“ ptá se otec.
„Mám tři důvody,“ odpoví syn. „Zaprvé, protože je tam děsná nuda. Zadruhé, děti si ze mě dělají legraci. A zatřetí, nenávidím školu.“
A otec mu na to odpoví: „Tak já ti zase řeknu tři důvody, proč do školy musíš. Zaprvé, je to tvoje povinnost. Zadruhé, je ti čtyřicet pět roků. A zatřetí, jsi tam ředitelem.“
Probuďte se! Už jste dospělí. Už jste příliš velcí na to, abyste spali. Probuďte se! A přestaňte už lpět na svých hračkách.
Většina lidí tvrdí, že už chce školku opustit, ale nevěřte jim. Nevěřte jim to! Chtějí po vás jen, abyste jim spravili rozbité hračky. „Chci zpátky svou ženu. Chci zpátky svou práci. Chci zpátky svoje peníze. Chci zpátky svou pověst, svůj úspěch.“ Jen to ve skutečnosti chtějí. Chtějí zpátky své hračky. To je vše. I ten nejlepší psycholog vám to potvrdí, že lidé se ve skutečnosti vůbec nechtějí vyléčit. Hledají úlevu. Vyléčení je bolestivé.
Probuzení není nic příjemného. V posteli máte své pohodlí. Rozčílíte se, když vás někdo budí. To je důvod, proč se moudrý guru nesnaží lidi probouzet. Doufám, že se budu držet této moudrosti a ani v nej menším se vás nepokusím probudit, pakliže spíte. To rozhodně nemám v úmyslu, přestože vám čas od času říkám: „Probuďte se!“ Chci jen odvést svou práci, odtančit svůj tanec. Budete-li z něho mít užitek, výborně. Nebudete-li, škoda. Jak říkají Arabové: „Ten stejný déšť dává růst trní v mokřinách i květinám v zahradách.“
//Anthony de Mello, SJ - z knihy Bdělost//