Jak Tě tedy velebit, pět o Tobě nebo k Tobě?
Kam se mám dívat, když Tě budu velebit?
Nahoru, dolů, dovnitř, ven?
Vždyť ve spojení s Tebou není místa ani způsobu,
ani nic jiného z toho, co je.
Vše je v Tobě, vše je od Tebe.
Vše dáváš a nic nepřijímáš.
Vše totiž máš a není nic, co bys neměl.
A kdy Tě mám opěvovat?
Nelze přece pojmout Tvůj čas ani hodinu.
A za co Tě mám opěvovat?
Za to, co jsi učinil, nebo za to, co jsi neučinil?
Za to, co jsi zjevil, nebo za to, co jsi skryl?
A jak Tě mám opěvovat?
Jako kdybych byl sám sebou?
Jako kdybych měl něco soukromého?
Jako kdybych byl někým jiným?
Vždyť Ty jsi vším, čím mohu být;
Ty jsi vším, co mohu činit;
Ty jsi vším, co mohu říci.
Neboť Ty jsi vše a nic jiného není.
Ty jsi i tím, co není.
Jsi vším, co se zrodilo; jsi tím, co se nezrodilo.
Jsi Myslí, když se myslíš; jsi Otcem, když tvoříš;
jsi Bohem, když působíš a jsi dobrý, když vše činíš.
//
Corpus hermeticum V//