Poslední příspěvky

Stran: 1 ... 8 9 [10]
91
Cesta, smysl a cíl / Re:Co je cílem?
« Poslední příspěvek od Kírtanananda dás kdy Leden 18, 2013, 15:20:14 »
Ať celý svět shoří na prach!

Rád bych se zmínil o jedné příhodě z doby ještě před tím, než jsem se odevzdal lotosovým chodidlům mého Guru Mahárádži, v době kdy jsem začal navštěvovat Gaudíja Math. U příležitosti oslav Šrí Gaura Púrnimy byl v Šrí Májápuru slavnostně otevřen chrám a instalována božstva a také se konala Šrí Navadvípa Dháma parikramá (obcházení svatého příbytku). Ráno na konci festivalu seděl Šríla Prabhupáda ve svém plátěném křesle, obklopen mnoha lidmi. Někteří mu vzdávali svoje dandaváty a loučíce se odjížděli domů. Tehdy začal Prabhupáda mluvit. „Prosím nepodvádějte mě!“ Moje uši byli vždy ve střehu a tak jsem zbystřil sluch. „Cože, jaké podvádění? Festival přece skončil a všichni odjíždějí domů, jak bychom ho mohli podvádět?“

„Přišli jste ke mně s ujištěním, že budete vykonávat službu Krišnovi a s touto myšlenkou jsem vás také přijal za svoje přátele. Přišli jste se zúčastnit tohoto festivalu jenom jako módní přehlídky a teď odcházíte zpátky do svých rodinných životů. Cítím, že mě podvádíte.“

Prabhupáda pokračoval: „Když řeknete: ,mám nějakou důležitou práci, jenom dokončím tuhle malou práci a přijdu zpět.‘ Ne, ne! Není nic co by vás mohlo zdržovat u vašich rodinných povinností. Dokonce i když řeknete‚ můj dům hoří, dovolte mi jej prosím uhasit a pak se vrátím zpět.‘ Ne! To také není třeba. To, co shoří, ti stejně nepatří. Tvoje potřeba je, aby ses vymanil z připoutanosti k tomu, co oheň spálí. Tvůj vnitřní zájem tkví ve spojení s Krišnou. Vnitřní zájem tvé duše může zcela uspokojit pouze Krišna a nikdo jiný. Tam můžeš svou bytost plně zaměstnat a toto své současné zaměstnání bys měl co nejdříve opustit.“

Mluvil velice naléhavě a to zasáhlo moje srdce. „Ó takový stupeň důležitosti služby Krišnovi, celý svět může být spálen na prach bez toho, aniž by nám to nějak uškodilo.“ Všechny naše žádosti může naplnit pouze Krišna. Takové extrémní vyjádření faktu duchovní potřeby. Takový je náš vztah s Krišnou. Nikde jsem nic takového neslyšel, ale teď jsem to s tak intenzívní naléhavostí pro službu Krišnovi slyšel tady. Tehdy jsem se rozhodl. „Tady zůstanu na celý svůj život.“


Vše, po čem v nitru toužíš, může být naplněno u lotosových chodidel Krišny. A prostředí, jež ti připadá tak důležité, je tvým nepřítelem. Ono tě drží daleko od vědomí Krišny. Tvoje místo, tvůj opravdový domov je však tady. Řekl to takovým způsobem, že jsem tam odevzdal celý svůj život službě Krišnovi. Takový stupeň intensity jsem nikdy neviděl, ani jsem si nikdy nepomyslel, že je něco takového možné - že i v tomto světě můžeme sloužit Krišnovi, aniž bychom promarnili jedinou vteřinu. Celý svět může shořet na prach a já tím nic neztratím. Naopak, když se vymaním z této pasti, z této smyčky připoutaností a vztahů, budu zachráněn. Vše, po čem prahnu, může být do nejmenšího detailu uspokojeno ve službě Krišnovi – moje vnitřní žízeň. Nikdy jindy a nikde jinde to nelze nalézt. Zde jsem sklonil svoji hlavu. Všechno!

Šrí Šrímad Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža.
92
Cesta, smysl a cíl / Re:Jak vnímáte a praktikujete bhakti yogu?
« Poslední příspěvek od Kírtanananda dás kdy Leden 04, 2013, 00:49:42 »
Proč sloužit posvátné kravičce?

Kráva je s plným právem respektována jako jedna ze sedmi matek lidstva, protože lidem poskytuje mléko, tak jako rodná matka. Čánakja Pandit v Níti šástře uvádí:

átma-mátá guróh patní
bráhmaní rádža-patniká
dhénur dhátrí tathá prithví
saptaitá mátarah smritáh

„Vlastní matka, manželka gurua (duchovního mistra), manželka bráhmany, manželka krále, kráva, chůva a země jsou všechny známy jako sedm matek člověka.“

Všech pět kravských produktů (paňča-gavja) – mléko, tvaroh, ghí (přečištěné máslo), moč a hnůj – se považuje za očišťující. Krávy mají ústřední úlohu v indickém hospodářství. Kravský hnůj například slouží jako levné hnojivo. Někdy se uchovává v podzemních cisternách, kde se vytváří metan využívaný k topení a vaření. Kravský hnůj je mimo jiné i cenný dezinfekční prostředek a používá se nejen jako léčivý obklad, ale i jako očišťující prostředek.

Krávy jsou velice drahé Pánu Krišnovi. Krišna je skutečně často oslovován jako „Gópál“ a „Góvinda“ – jmény, která se vztahují na Jeho láskyplný vztah ke kravám. Samotné názvy Krišnovy svaté země Vradži („pastvina“) a jeho duchovního sídla Gólóky („země krav“) prozrazují Jeho důvěrné sepětí s těmito tvory. Krišnova láska ke kravám je oslavována v celé védské literatuře. Není tedy divu, že se ve Védách klade velký důraz na ahimsu, nenásilí a neubližování žádné cítící bytosti, a hlavně na ochranu krav.

Védská encyklopedie Nighantu nabízí devět sanskritských jmen pro krávu, z nichž tři – aghnja („ta, která se nesmí zabít“), ahi („nezabíjí se“) a aditi („ta, která se nemá řezat“) – specificky zakazují porážení. Synonyma pro „krávu“ jsou shrnuta v eposu Mahábhárata: „Už samotné jméno krávy je aghnja, což naznačuje, že by se nikdy neměla zabíjet. Kdo by se ji pak odvážil zabít? Ten, kdo zabije krávu nebo býka, páchá bezesporu ten nejohavnější čin.“ (Šánti-parva 262.47)
93
Střetávání cest / Indiánská civilizace
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 16, 2012, 19:32:16 »
94
Střetávání cest / Re:Moudra všelijaká
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 13, 2012, 19:48:25 »
S každou dokonalostí v tomto životě je spojena jistá nedokonalost a žádné naše bádání není prosto nějaké temnoty. A tak je pokorné poznání sebe spolehlivější cestou k Bohu, než hluboké vědecké
bádání. Tím nebudiž haněna věda ani jakákoli prostá znalost věcí, která sama o sobě je dobrá a od Boha zřízená; ale vždy je třeba dávat přednost dobrému svědomí a ctnostnému životu.

Tomáš Kempenský - Čtyři knihy o následování KRISTA

95
Střetávání cest / Původ zla
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 13, 2012, 18:41:53 »
Těžká oblaka zakrývají slunce, těžká oblaka zármutku zastiňují čelo světského slunce — velkého krále.

Již po tři dny král truchlí, po tři dny a po tří noci bloudí po svém hradě sem a tam a nesčíslné množství dvořenínů se chvěje strachem a mlčí. Vonné krůpěje vodotrysku nešplíchají — zlaté harfy neznějí. Jen papoušci drze křičí a houpají se na štíhlých palmách.

Pří západu na hradbách pozvedá král žalostný hlas: „O, Hospodine a Bože mých otců! Dlouho-li budeš to ještě trpěti, dlouho-li Tvá nekonečná trpělivost nás ponechá v soužení? Jak dlouho, ó Hospodine, bude ještě zlo vládnouti Tvým krásným světem?“

A se sklopenou hlavou kráčí moudrý král pomalu do svého hradu. Až do nocí plápolají svícny ve velkém sále. Kněží, učenci a moudří kmetí rozevírají knihy a hledají horlivě záhadu světa. Smutně sedí moudrý král na svém vysokém trůně. Krotký pardal leží u jeho nohou. Dvanáct nejschopnějších písařů z Ethiopíe, černých jako ebenové dřevo, klečí před trůnem a očekávají královské slovo s dlouhými papyrusy v rukou. Ale starobylé knihy a moudrost učenců nezná odpovědi. A životní zkušenosti moudrých kmetů nevnáší rozluštění.

Moudré shromáždění mlčí.

Poslední vstává velekněz Páně, Dvanáct drahokamů se třpytí na jeho prsou a tisíciletá moudrost vyzařuje jemu z klidných očí, „Slyš, ó králi!“ Takto mluví hospodin: „Jsem dobro, a jen v mém světle není stínu. Slyš, ó králi, co moudrost starých praví: Šestého dne stvořil Hospodin člověka a zřel, že vše dobré jest. Nekonečné doby žilo lidstvo šťastně a dobře pod perutěmi Hospodina.“
Na březích modrého jezera žil jeden muž a nesčíslné růže zářily okolo jeho domova. Měl ženu veselou jako ptáček v lese. Jednou, když polední slunce svítilo a ruka Hospodinova žehnala světu, procházela se žena růžovým hájem. Tu stál před ní neznámý muž, krásný jako jitřenka. Měl oči smutné, ale žena to nechápala, neboť dosud svět nepoznal zármutku.

„Proč nedoneseš růže do svého domova?“ tázal se neznámý.

„Proč bych je měla vzíti s sebou? Když přijdu sem, naleznu je vždy.“

„Kdo ti pravil, že vždy zde budou? Možná, že zítra přijde soused a odnese jich a ty nebudeš mít růží!“

A neznámý se usmál a zmizel beze stopy. Žena zůstala tiše stát. Myšlenky mihly její hlavou a v srdci jejím se zrodilo první přání. . . Pomalu zvedla ruku a utrhla nejkrásnější růži. Sténání zaznělo celým světem. A prvá oblaka přelétla modrou oblohu. Ale současně vykřikla žena hlasitě, neboť trny jí do krvava poranily prsty. Vzlykajíc, spěchala domů a žalovala muži svou nehodu.

„Běda mně“, pravila, „růže mají trny. Zranily mojí ruku,“

„Kdy?“ ptal se muž.

Hromová rána zahřměla zemí, neboť člověk se tázal po čase. Člověk odloučil okamžik od věčností a čas se zrodil. A tu muž viděl, že byl starý.

Oba šli do růžového háje a zřeli, že veškeré růžové keře trny mají. Všude se popíchali. Krvavýma rukama vystavěli zeď, aby soused růže nemohl odnésti. Růže zůstaly bez slunce, uvadly a přišel podzim. Pak zima, přírodla umírala a každým dnem přibývalo zla na zemi.

Jednoho dne přelezl soused zeď a muž ho zabil.

Tehdy vyslovil Hospodin kletbu nad vším lidstvem. Neboť člověk se byl osmělil pohaniti dokonalost božského tvoření a zkazil tím svět. Hospodin odvrátil od země svou tvář a chtěl ji zničiti. To velmi zarmoutilo anděly i přišli k Hospodinu, padli na tváře a prosili jej, aby se nad lidmi slitoval. Ale Hospodin přísahal u svých sedmi svatých jmen, že teprve tehdy se opět nad lidmi slituje až Jeden bude zrozen, který opět světla prvních lidí dosáhne.

Příchozí nepozná více zla, a pak zemře první hodina času. On opět uvidí, že to nejsou růže, které mají trny, nýbrž že trny mají růže jako Boží dar.

Pozná, že lež zrodila přání, a přání čas, a čas — smrt, A přemůže i smrt.

Zaslepené lidstvo jej za to bude trním korunovati. Ale nesčíslní budou jej následovati a každý z nich v sobě zničí přání a tím zabije jednu hodinu, a to bude trvat tak dlouho, pokud čas neuhasne.
A pak, až všichni lidé poznají, že ten, jenž zlo vidí, sám zlo tvoří — pak opět Hospodin obrátí svou tvář k zemi a svět bude odpočívat pod jeho perutěmi."

Starý velekněz mlčel.

První paprsek ranního slunce vnikal do velikého sálu a se zdí chrámových zazněl hlahol trub a hlasy kněží: „Slyšte, ó lidé, slova Hospodina, jenž jest Bůh pravdy a dobra."

Tu povstal král se svého zlatého trůnu, poručil, aby byl oděn ve slavnostní roucha a s radostnou tváří kráčel do chrámu Hospodinova.

Prof. V. B. (Revue šťastných lidí, červen-červenec, 1933)
96
Střetávání cest / Re:Moudra všelijaká
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 11, 2012, 04:32:30 »

Jak blaze muselo být, když vládl Chaos
Vždyť nejedli jsme ani nemočili
Kdo nás to navštívil se svým nebozezem
a vyvrtal do nás devět děr?
Denně se musíme obléknout a nakrmit
pak každoročně patálie s daněmi
Tisíce z nás se přou o haléře
zplna hrdla řvou a nohy si mohou uchodit

Řekla: Mou vlastí je Chan-tan
poznáš to z melodie mého hlasu
Tak pojď, doprovoď mne do mé tajné skrýše
dlouho potrvá, než ti staré písně přezpívám
Jsi opilý, tak o návratu pomlč
Zůstaň, slunce ještě nestojí nám nad hlavou
V ložnici mám pestře vyšívanou deku
na lůžku stříbrném ji prostírám.

Člověk nežije ani sto let
a starostí má jako na tisíc
Sotva se dostane z vlastních potíží
děti a vnuci dalšími ho zatíží
Hned postarat se o moruše
hned sázet rýži musí jít —
tak běž a hoď své závaží do moře
až klesne ke dnu, poznáš, co je klid

Za našich dnů se vyskytují lidé
kteří nejsou dobří ani zlí
Co to znamená být pánem v domě, nevědí
jak hosté bydlí hned tu a hnedle onde
Ti však, kdo tráví čas tímto způsobem
jsou jen beznadějní hlupáci
I když i oni v sobě nosí magickou věž
přesto vedou jen otrocký život

Podle orákula jsem odešel na odlehlé místo
Tchien-tchaj — co k tomu více říct
Mlhou ledových strží vřískot opic zní
trávou zarostlá vrátka splývají s horskou zelení
Trhám listí, abych zastřešil lesní chatrč
beru míru, již pramen vodou naplní
Jak rád bych zbavil svět nekonečných sporů
do konce života jen sbíral kapradí

Když vidím, jak někteří recitují sútry
myslí si, že stačí znát je nazpaměť
Ústa se hýbou, vědomí stojí
ústa a mysl se stále vyvracejí
Pravé vědomí nikdy neubližuje druhým
neoddává se smyslným touhám
Kéž by tak jednou vyzkoušeli sami sebe
místo aby vyčítali hříchy ostatním
Pak by se možná stali svými vlastními mistry
a pochopili by, že není žádné uvnitř ani vně

Od doby, co odešel jsem do ústraní na Chan-šan
živím se pouze divokými plody
o nic se nestarám a klidný život mám
Na tomto světě má všechno předurčenou cestu
jak řeka uplynou v něm stovky let
náš čas — křesadla je jiskrou
klidně se snažte měnit svět
já sedím v tichém usebrání na útesu

Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan
roky už dávno nepočítám
se svým určením jsem se v lese skryl
dny nahlížením podstaty jsem naplnil
na tomto útesu živou duši nepřivítám
bílá oblaka mne stále obklopují
namísto lůžka měkkou trávu mám
místo pokrývky se nebem přikrývám
s hlavou příjemně opřenou o kámen
s proměnami všehomíra odplývám

Chceš slyšet podobenství o životě a smrti?
Vezmi si například vodu a led —
voda ztuhne a zmrzne
led roztaje a je z něj voda hned
Co jednou zemře, musí ožít
co se zrodilo, navrací se do smrti
Voda a led si navzájem neublíží
vracet se do života či do smrti je stejně dobré

Chan-šan - Básně z Ledové hory
97
Střetávání cest / Re:Moudra všelijaká
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 10, 2012, 00:10:51 »
V soudný den se nás nebudou ptát, co jsme četli, ale co jsme udělali.

Tomáš Kempenský
98
Střetávání cest / Re:Moudra všelijaká
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 10, 2012, 00:07:13 »
Jest velikou pošetilostí toužiti po světské cti a chtíti, abychom se nad jiné povznesli. Moudří se spokojují s tím, když zůstávají nepoznaní.

Tomáš Kempenský
99
Ostatní / Re:Šrímad Bhágavatam, příběhy z něj, alegorie a co si z toho vzít, lide.cz
« Poslední příspěvek od Nikdo kdy Prosinec 04, 2012, 22:34:47 »
Tak nepochybuji, že máš srdce otevřené, ale ani o tom že není nedotčené tou připoutaností, ale tak Bůh jistě nenechá upadnout svého oddaného a životy jsou beztak jen různá zastavení na dlouhé cestě a důležitější je ten směr, o kterém u tebe vůbec nepochybuji jako u některých včetně sebe, než dosažení cíle v jednom životě, ač ani to ti neupírám, ale nakonec věci nejsou zcela v našich rukou, ač nelze ani říct, že si za svůj osud nemůžeme.

Jinak ale nehledám ani tak škatulku, ale protože umím, jak není neobvyklé, spíš hovořit o jiných než o sobě, tak složitosti a zákoutí své role jež ani sám mnohdy nerozumím nechám na jindy.
100
Ostatní / Re:Šrímad Bhágavatam, příběhy z něj, alegorie a co si z toho vzít, lide.cz
« Poslední příspěvek od Kírtanananda dás kdy Prosinec 04, 2012, 17:28:46 »
Jo je určitě dobré, že jsi se ujal inspirace, neboť promluvy o Krišnovi baví i mne a je dobré když jde inspirace nejen z Písem,ale i z té praxe, neboť i věda má svou teoretickou i praktickou část.

Co se týče mého rodinného života mám výhodu že nejsem ulpívající hospodář, ale stejnou měrou miluji všechny žijící bytosti a snažím se pomáhat všem kdo o mou pomoc stojí na krásné cestě zpět do náruče našeho Otce. Již jsem si v životě dost "vychutnal" různých druhů iluze abych pochopil jak dál.

Na Tvém místě bych nehledal nějak intenzivně nějakou škatulku kam se zařadit, protože pokud budeš i nadále upřímným Krišnovým služebníkem, jsem si jist, že si Tě Krišna oblíbí a zařadí zcela určitě mezi oblíbené a milované služebníky.   :)
Stran: 1 ... 8 9 [10]