Ono to spojení s "Jeho vůlí" nebylo úplně přesné a navíc to nesprávně implikuje, že je to proti jeho vůli. Samozřejmě není nic neběžného, že se jména jako Kršna, Ráma používají i jako normální jména, zvláště v Indii, ale je tu ten háček, že už to není jméno Boha, ale pozdrav, jméno syna, bratra, etc. Asi jako když někdo řekne v českém jazyce ahoj, tak už tím nemyslí "ke cti ježíše - ad honorem Jesu", ale prostě ahoj. Navíc samotný smysl těchto slov, které jsou voláním v 5. pádu, nemá u pozdravu žádnou logiku a jen dokazuje naprosté nechápání významu. Mimochodem jistě stojí za povšimnutí, že podobné oslovení nenajdeš ani v dopisech učitelů Vaší větve Vaišnavismu jako byl Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda či Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur. Každopádně mě to jistě nerozčiluje a už vůbec pochybuji, že by snad On s tím měl problém, ale jak chceš využít potenciálu, kdy samé jméno se stává prostředníkem na cestě k Němu a nakonec i Jím samotným, když k tomu jménu přistupuješ bez nějaké bázně, posvátné úcty a respektu a použil bys ho snad i na toaletním papíru. Sám jsem už mnohem a čím dál víc zdrženlivější v jeho užívání v jiném než důvěrném vztahu s Ním. Oddaný Kršny není z mého pohledu škatulka k sebevyjádření a zařazení se, ale ve skrze důvěrný vztah s Nejvyšším.
Stejně tak se jméno mnohdy neuváženě užívá při různých hudebních projevech a světských radovánkách, kdy sice lidé mají příjemný pocit ze společné zábavy a sdílení, ne ovšem odlišný od účastníků diskotéky na vsi a s vědomím Kršny to nemá už vůbec nic společného. Staří mudrci jistě dobře věděli proč mantry byli utajené a dovolené k vyslovení jen vyvoleným a za přísných pravidel. Nakonec i v křesťanství je jedno z přikázání "Nevezmeš Boží jméno nadarmo". Sic u této mantry lze operovat s tím, že nejsou žádná pravidla na základě Kali-santarana Upanišády, ale už pro samotné opakování slov z Upanišád jsou pravidla. Lze také operovat s příběhy jak pouhé prostoduché opakování bez významu jména stačilo k osvobození, ale moudrý chápe, že to vše má jen posilovat víru, jež je nezbytnou součástí a nakonec jiné staré příběhy ukazují jak opakování bez víry nikam nevedlo a zato pevná víra a soustředění se na jméno Boží stačila i na přejití rozbouřené řeky suchou nohou.
Pravdou je, že tento nešvar co se lidového zpívání týče rozšířil zřejmě už Čaitanja, jehož mnozí, k nimž se ale neřadím, uznávají za samotného Kršnu, sic z vyššího pohledu není nic a nikdo v kom Kršna není. Pravdou ovšem je, že jistě pro mnohé může být v tomto nepříliš soustředění nakloněném věku lidové společné zpívání jmen Božích přeci jen jakýmsi prvním pohybem ke Kršnovi a tak nemůžu s absolutní jistotou, já nevědomí, tvrdit, že to k ničemu není, nevidím do většiny a už vůbec ne všech pohybů světa a záměrů Božích, ale vždy by měl mít člověk, pokud tedy nechce zbloudit ze započaté cesty, pevnou víru a trocha posvátné úcty k tomu, že to co opakuje je jméno Boha a když ho vyslovuje tak Bůh je přítomen víc než kdy jindy a to i přesto, že nemůže být místo, kde přítomen nikdy není. Ve chvíli kdy zapomene na význam, ztratí mysl v lidovém reji, rozplyne se v rytmech a společenských zájmech, zmizí i vědomí Boha. Každopádně co já můžu vědět, je to jen mé vidění, ale Kršna také spíše samotu a ticho než hlasité projevy a společenský rej na cestě k němu ve svých slovech vyzdvihuje.
Co se nauky týče nejde ani tak o to, zda je to dobré a nebo zlé, ale spíš o to, že ne vždy dobře dopadne, když malému dítěti dáš auto a natož náklaďák ke hraní. Je sice možné, že se naučí řídit, ale je tu značná šance, že to dopadne naopak. Průšvih samozřejmě nastává, když není na celé planetě nikoho, kdo by to řízení mohl naučit.
Co se oddanosti týče tak závěr citátu nerozporuji, ač je překlad úplně mimo a bohužel tak jak je špatně přeložený tento citát, jsou i nezralé a nejasné pokyny k tomu co je to oddanost Bohu, protože učitelé Vaší větve už nebyli z řad těch, jimž lze říkat vědoucí a znalý pravdy. Bohužel nám, jež hledáme pravdu, už nezbývá nic jiného než mít víru v pomoc Boží a vyrazit k ní každý jak umí sám za sebe. Každopádně i přesto mnohé, nikoli všechny, požadavky jež kladl Prabhupáda jsou nepochybně dobrým základem, ale mnohdy i nutným startem a bez toho, se nelze nikam posunout a žádná debata k tomu nepomůže a to je teď můj aktuální cíl a boj a bohužel i jedna prohra za druhou. Příkladem může být už jen čas, kdy píši tento příspěvek a ať nikdo nečeká, že před ranním Sluncem budu také čilý a opakovat jména Kršny se zcela soustředěnou myslí na Něj, bohužel.
