Cesta ke Kršnovi > Cesta, smysl a cíl
Rituály na cestě ke Kršnovi
Kírtanananda dás:
Hare Krišna Nikdo, výborný postřeh, protože ono jde totiž rozvracet cokoliv a to dokonce v souladu s Písmy, ale musíme rozpoznat zda to náhodou u těch druhých dobře nefunguje, protože poté není náš rozbor na místě.
Velice se mi zalíbil názor Šríly Bhaktivinóda Thákura:
“Šríla Bhaktivinód Thákur (1838 - 1914)Pod vlivem výše zmíněných faktorů se náboženské systémy, hlásané různými národnostmi, liší v následujících bodech: 1) odlišní duchovní učitelé; 2) odlišné mentální a emocionální přístupy k uctívání; 3) odlišné předepsané rituály; 4) odlišná náklonnost pro objekt uctívání a činnosti s tím spojené; 5) odlišná jména a terminologie následkem odlišnosti jazyka.
Následkem různosti duchovních autorit někde lidé ctí védské světce, jinde proroky v čele s Mohammedem a v jiných oblastech mají v úctě náboženské osobnosti, které následují Ježíše.
V každém kraji jsou ctěni různí mudrci, lidé s vyšším poznáním. Každá společnost by samozřejmě měla náležitě ctít své vlastní duchovní učitele, ale v touze získat stoupence by se nikdo neměl snažit prosazovat, že pokyny místního duchovního učitele jsou lepší než pokyny duchovních učitelů odjinud. Rozšiřování takového antagonistického postoje bude mít pro celý svět nepříznivé následky.
Mezi různými náboženstvími v průběhu rozvoje narostlo mnoho odlišností, které se zakládají na těchto pěti faktorech. Vytvářet vzájemné nesváry kvůli těmto rozdílům by mělo katastrofální následky. Stane-li se, že je člověk zrovna v chrámu jiné skupiny v době uctívání, měl by si myslet: „Zde je můj Pán uctíván v jiné podobě. Jelikož jsem zavázán ke svojí metodě, nemohu se zúčastnit tohoto obřadu, ale tím, že ho pozoruji, rozvíjím větší cítění pro svou vlastní metodu uctívání.
Nejvyšší Absolutní Pravda nemá sobě rovna. Proto když se klaním této podobě, kterou teď vidím před sebou, modlím se ke svému Pánu, ze kterého tato podoba pochází, aby mě toto Božstvo pomohlo zvětšit moji lásku k Němu.”
Lidé, kteří se takto nechovají a jednají se záští, závistí nebo zesměšňují ostatní náboženské systémy, se jistě odchylují od pravého náboženství následkem nedostatečné inteligence. Kdyby tito lidé skutečně milovali svého Nejvyššího Pána, nikdy by se nezajímali o takovéto nesmyslné rozepře.“
Z výše uvedeného je blízké mému srdci pokora a ohleduplnost při uctívání jiné podoby Pána a dám Ti příklad, když jsem se před léty zúčastnil uctívání Pána v kazatelně Adventistů sedmého dne, cítil jsem stejné hluboké uspokojení, jako když uctívám Krišnu zde na farmě.
:)
Nikdo:
Jen tu trochu problém je, že pak o čem se vlastně přít a diskutovat, když se budeme až tak respektovat, neměl by člověk vlastně co se do diskuze zapojí být připraven i svoji víru obětovat?
Kírtanananda dás:
Hare Krišna Nikdo, a co na to jít tak jak si přeje Krišna v Bg. 10.9, kde říká:
“ Těmto odevzdaným oddaným jsem jejich vlastním životem a duší. Rozmlouvají o Mých ambrosiálních příbězích a vzájemně si vyměňují zážitky extáze oddanosti ke Mně. Dle svých vnitřních povah neustále vychutnávají nektar svých realizovaných božských vztahů se mnou, svazku služebného, přátelského, rodičovského a manželského“.
Velcí Áčárjové ve svém komentáři napsali: “ Jsem srdcem v jejich srdcích, jsem v každé jejich myšlence. Veškerá energie – jejich celý život – je zasvěcen uspokojování Mne. V soukromém životě mluví o Mně, aby jeden druhého navzájem osvítili. Stejně tak na veřejnosti vždy chtějí hovořit o Mně a o ničem jiném. Neboť v každém čase, místě a za každých okolností jsem jediným předmětem jejich hovoru“.
Tušjanti ča – „ Nacházejí hluboké uspokojení.“ Až po božský vztah rodičovství (vátsalja-rasa) existuje pocit uspokojení. Dále ramanti ča – „ Tak jako se žena těší z požitku manželského svazku se svým mužem, podobně se oddaní těší z Mé blízké společnosti tím, že o Mně hovoří.“
Když dočtu tyto řádky cítím jak nás Krišna vnitřně inspiruje, abychom se celý život zabývali hovory o Něm, o což už se léta ve společnosti oddaných snažím, ale zatím nemám s kým diskutovat o Něm zde na fóru třeba v duchu níže uvedeného příběhu.
Jeden večer jeden starý Indián vyprávěl svému vnukovi o bitvě, která se odehrává uvnitř lidí. Řekl: " Můj synu, tato bitva je mezi dvěma "vlky" uvnitř nás všech. Jeden je zlo: Je to hněv, závist, žárlivost, smutek, chtivost, arogantnost, sebelítost, pocit viny, zášt, pocit méněcennosti, lež, falešná pýcha, pocit převahy a ego. Druhý je Bůh. Je to radost, mír, láska, naděje, vyrovnanost, pokora, laskavost, shovívavost, schopnost vcítit se, velkorysost, pravda, soucit a víra." Vnuk o tom chvíli přemýšlel a pak se zeptal dědečka: "Který z vlku vyhrává?" Starý Indián odpověděl prostě: " Ten, kterého krmíš."
Z praxe vím, že není jednoduché krmit jen toho radostného a pokorného vlka, ale beru to tak že jsem v procesu, který bych chtěl úspěšně ukončit v Krišnovo náruči.
:)
Navigace
[0] Seznam témat
[*] Předchozí strana
Přejít na plnou verzi