Víra v oddané je jediným kapitálem
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Jestliže na naší cestě za dosažením víry získáme výhodu styku s oddanými a vyvineme v ně naši víru, budeme více ochráněni a také náš pokrok bude jistější – stane se skutečností. Z nejasného a abstraktního postavení se v nás takto naše víra prohloubí. Tehdy se setkáme s mnoha jinými, kteří mají v životě stejný cíl, a cesta se stane snadnější. Stane se představitelná a nabyde konkrétní podobu. Máme-li víru ve skutečné oddané, můžeme navázat styk s takto hmatatelnou věcí.
Z tohoto důvodu je pozice oddaného na naší cestě tak důležitá, obzvláště ve středním stádiu. V primárním stádiu není oddaným přikládán příliš velký význam. Cesta začíná s pouhou nejasnou koncepcí z Písem, podpořenou našimi minule nashromážděnými zásluhami (sukriti). Postupně ale začátečník shledá, že výprava vstříc Nekonečnému není vůbec jednoduchá: „Mysleli jsme si, že s trochou pokroku můžeme dojít vytouženého cíle, teď ovšem vidíme, že tomu tak není.“ Zauvažujeme-li nad tím, jaké je skutečné postavení oddanosti a kdo je to Bůh – že On je univerzální a On je konečný cíl – můžeme být postupně zklamáni. Pokud však na cestě přijmeme pomoc oddaných s podobným cílem, jejich společnost nám v mnohém uleví, přestože cíl může být velmi vzdálen. Nesnáze na cestě přicházejí nejvíce ve druhém stádiu. V primárním stádiu nemáme zcela vyhraněný cíl, proto nejsme vystaveni přílišným nesnázím. Skutečné nesnáze se objeví teprve tehdy, když se plně vydáme na cestu, nemaje jiného cíle než zaměstnat svoji veškerou energii na této veliké a vznešené výpravě. A jakmile se opravdu dotkneme vyšší úrovně, úrovně mahá-bhágavaty, cesta se opět stane schůdnější. Střední část je ovšem náročná a na této úrovni jsou oddaní pro naši záchranu velmi potřební. To je perioda, která se vyznačuje obojím - jak hmatatelnými zisky, tak nesnázemi. Naše selhání se proto odehrávají převážně na této střední úrovni.
Když vstupujeme do války, jsme na začátku plni naděje a důvěry. Skutečný test ale nastane, jakmile začne boj. A když konečně zvítězíme, jsme opět velmi spokojeni. Ale střední perioda, kdy se bojuje, ta je velmi obtížná. V té chvíli jsou naši spolubojovníci, naši kamarádi bojující po našem boku, velmi, velmi důležití. „Nejsem sám, ale je tu spousta těch, kteří bojují po mém boku uprostřed této válečné vřavy.“ Tito společníci jsou důležití. Někteří se mohou z pole vytratit, ale budou tu jiní, kteří mě podpoří.
Podobně můžeme také na naší cestě vidět padnout spoustu mocných bojovníků. Může nás to zbavit odvahy, když vidíme odcházet tyto respektované osoby– padat uprostřed cesty. Nicméně, navzdory těmto nepříznivým okolnostem jsou tu jiní, kteří statečně a s neotřesitelnou vírou pokračují, a ti nám pomohou. Vydržet až do konce je obtížné, ale důležité a cenné. Přijde test a ukáže nám, kolik víry máme. Nic nepřijde na zmar a my musíme na vše pohlížet tímto způsobem. Tolik velikánů, jako Bhíšma a Dróna, může ulehnout na bojišti, my přesto musíme pokračovat. Přicházíme bojovat až do konce. Musíme dosáhnout cíle našeho života a odhodlání k tomuto činu musíme vstřebat z charakteru oddaných. Šástra nám nabídne také pomocné pokyny, ale společnost oddaných přesto zůstane nanejvýš důležitá.