Jak blaze muselo být, když vládl Chaos
Vždyť nejedli jsme ani nemočili
Kdo nás to navštívil se svým nebozezem
a vyvrtal do nás devět děr?
Denně se musíme obléknout a nakrmit
pak každoročně patálie s daněmi
Tisíce z nás se přou o haléře
zplna hrdla řvou a nohy si mohou uchodit
Řekla: Mou vlastí je Chan-tan
poznáš to z melodie mého hlasu
Tak pojď, doprovoď mne do mé tajné skrýše
dlouho potrvá, než ti staré písně přezpívám
Jsi opilý, tak o návratu pomlč
Zůstaň, slunce ještě nestojí nám nad hlavou
V ložnici mám pestře vyšívanou deku
na lůžku stříbrném ji prostírám.
Člověk nežije ani sto let
a starostí má jako na tisíc
Sotva se dostane z vlastních potíží
děti a vnuci dalšími ho zatíží
Hned postarat se o moruše
hned sázet rýži musí jít —
tak běž a hoď své závaží do moře
až klesne ke dnu, poznáš, co je klid
Za našich dnů se vyskytují lidé
kteří nejsou dobří ani zlí
Co to znamená být pánem v domě, nevědí
jak hosté bydlí hned tu a hnedle onde
Ti však, kdo tráví čas tímto způsobem
jsou jen beznadějní hlupáci
I když i oni v sobě nosí magickou věž
přesto vedou jen otrocký život
Podle orákula jsem odešel na odlehlé místo
Tchien-tchaj — co k tomu více říct
Mlhou ledových strží vřískot opic zní
trávou zarostlá vrátka splývají s horskou zelení
Trhám listí, abych zastřešil lesní chatrč
beru míru, již pramen vodou naplní
Jak rád bych zbavil svět nekonečných sporů
do konce života jen sbíral kapradí
Když vidím, jak někteří recitují sútry
myslí si, že stačí znát je nazpaměť
Ústa se hýbou, vědomí stojí
ústa a mysl se stále vyvracejí
Pravé vědomí nikdy neubližuje druhým
neoddává se smyslným touhám
Kéž by tak jednou vyzkoušeli sami sebe
místo aby vyčítali hříchy ostatním
Pak by se možná stali svými vlastními mistry
a pochopili by, že není žádné uvnitř ani vně
Od doby, co odešel jsem do ústraní na Chan-šan
živím se pouze divokými plody
o nic se nestarám a klidný život mám
Na tomto světě má všechno předurčenou cestu
jak řeka uplynou v něm stovky let
náš čas — křesadla je jiskrou
klidně se snažte měnit svět
já sedím v tichém usebrání na útesu
Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan
roky už dávno nepočítám
se svým určením jsem se v lese skryl
dny nahlížením podstaty jsem naplnil
na tomto útesu živou duši nepřivítám
bílá oblaka mne stále obklopují
namísto lůžka měkkou trávu mám
místo pokrývky se nebem přikrývám
s hlavou příjemně opřenou o kámen
s proměnami všehomíra odplývám
Chceš slyšet podobenství o životě a smrti?
Vezmi si například vodu a led —
voda ztuhne a zmrzne
led roztaje a je z něj voda hned
Co jednou zemře, musí ožít
co se zrodilo, navrací se do smrti
Voda a led si navzájem neublíží
vracet se do života či do smrti je stejně dobré
Chan-šan - Básně z Ledové hory